Tereza Tůmová | Články / Reporty | 08.08.2017
Před třemi lety si Rival Sons pochvalovali: „Naposledy jsme v Praze vyprodali klub pro 200, dneska pro 500, příště to třeba bude 1000 lidí.“ Při pohledu na Facebookový event a sotva 200 potvrzených účastí jsem si říkala, že tentokrát přestřelili, Lucerna o srpnové neděli, kdo tam přijde?
Jenže stejně jako ve Futurum Music Baru jsem překvapená. Lucerna Music Bar je natřískaný, zdá se, že těmi samými lidmi jako minule, chlapíky, co pamatují sedmdesátky, spoustou mániček a sem tam hipsterem do počtu. Však taky triček s Led Zeppelin se mihne alespoň deset. Rival Sons se vypracovali na jednu z velkých rock'n'rollových kapel americké současnosti, jenže poptávka je žene především do Evropy.
V mezičase, kromě rok a půl dlouhé farewell tour s Black Sabbath, vydali desku Hollow Bones, která představuje ústup z cesty, kterou nabrali s úspěšnou nahrávkou Great Western Valkyrie, rostoucím sebevědomím a drtivými hity. Během večera jsou songy z posledního alba ty nejméně chytlavé. Nic to nemění na energii, se kterou se do devadesátiminutového setu vrhou, Scott Holiday, pro rok 2014 kytarista roku, střídá kytary a drtí sóla, až to rve uši. Jediná výtka k celému večeru stojí na přetaženém zvuku, osobně bych ubrala, protože i když patří Jay Buchanan ke zpěvákům, které beru s úctou, chvílemi se žene až za hranu.
Večer startuje maďarská kapela Ivan & The Parazol, kraťoučkým setem a hlavně snahou rozhicovat publikum na hlavní část, až se to zdá podlézavé. Jediné štěstí, že videoprojekce je umírněná, neboť frontman se ve finále na podiu svíjí tak, až budí dojem, že parazolia vzal víc, než kolik psali na letáku.
Začátek Rival Sons drhne, ale dva songy na to Holiday vyzkouší, jak zareagujeme na riff hitu Electric Man, a už to jede. Naprostá profesionalita a perfektní gradace koncertu - přes pomalý úsek balad Where I've Been a Face of Light, kdy už stejně zpíváme všichni, až po pecku Open My Eyes, kdy už není třeba pít další rum pro pocit pořádné party, načež mi z rozdivočelého balkonu spadne sklenička na hlavu.
Jay Buchanan má občas potřebu pronést pár motivačních slov. „Ty jo, ty jsou ňáký hodný, dyť vůbec nepařej jak rockeři. Nejsou voni křesťani?“ slyším za sebou. U křesťanů bych nečekala videoklip s hordou hadů v kostele a jak už to u Rival Sons bývá, poslední jízda je ve znamení dotyčného songu. A „I will keep my head down, but I will keep on swinging“ je dostatečný mazec na to, abychom nepochybovali, jak dělat koncert roku po rockersku.
Rival Sons (us) + Ivan & The Parazol (hu)
6. 8. 2017 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Rick Horn
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.