Jiří Mališ | Články / Reporty | 21.01.2018
První koncert roku je nutné vybírat pečlivě, měsíční hudební hladovka s sebou nese nemalá očekávání. Po loňských Daughter a The Flaming Lips beru zavděk britskými rockery Wolf Alice, kteří do malého sálu kodaňské Vegy přivezli nové album Visions of a Life a jako předskokany švédské dreamrockové duo Wy.
Ti to z Malmö měli blíž než já z Roskilde a s mým příchodem do sálu už hráli skladby z čerstvého debutu Okay. Na pódiu jsem marně vyhlížel bubeníka nebo basáka, ale Michel Gustafsson & Ebba Ågren si vystačili se dvěma kytarami, jedním vokálem a samply. Na škodu to nebylo, hudba Wy vyzývala k ladnému vlnění do mámivých rytmů elektronických bicích a kytarového šumu. Lušit texty Ågrenové sice místy bolelo, před diváky se v nich svlékla až na kost, kritiku ale očekávala. „A napíšou, jak lehké je mě prokouknout, že mé prsty se trochu třesou, ale můj hlas že je čistý a jasný.“ Nihilismus čišel z každé skladby, smutek přetékal do publika a oko nezůstalo suché. Během závěrečné Nobody Else se konečně opřeli do všech nástrojů a nečekaný hluk dodal éterickému kvílení v refrénu osobitost. Žal je občas nutné vykřičet.
Pak přišel čas na veleslavené Wolf Alice. Za vše mluví přesun jejich posledního kodaňského koncertu kvůli nominaci na Grammy, diář „nejlepší kapely tohoto desetiletí“ je nabitý. Vizáží někde mezi modely od ASOSu a dětmi ze stanice Zoo, hudebně mezi dream rockem a britským punkem. Na předskokany navázali pochmurnou skladbou Heavenward a frontmanka Ellie Rowsell se okamžitě spárovala s bubeníkem Joelem Ameym, jehož doprovodné vokály byly neodbytné. Sklíčenost vystřídal agresivní vztek v punkově laděné Yuk Foo a bylo jasné, že emoční stabilita není na programu dne. Hledat radostný text v repertoáru Wolf Alice není lehká práce a spolu s Rowsellovou si vyprodaná Vega postupně připomněla všechny možné důvody deprese. A zatímco zpěvačku zabíjela nedosažitelná láska, já bych radši spáchal sebevraždu kvůli týpkovi za mnou, který si očividně myslel, že by to celé zvládl odzpívat líp. Celý sál naštěstí rozproudila druhá polovina setu a já se proskákal do bezpečné druhé řady, na dosah ruky od energického basáka Thea Ellise, který si celý koncert dělal zálusk na crowdsurfing. Během nejpomalejší skladby Blush to sice zavánělo ploužákem na rozloučenou, ale prosby „Nepřestávej, Ellie…“ byly vyslyšeny. Poslední strkanice, pot až na zadku, pivo na ponožkách, hučení v uších, strhující.
Měl jsem sice v plánu nechat se ospale unášet na vlnách něžných vokálů, ale někdy je třeba koncertní sezonu začít nečekaně zostra. Wolf Alice dostáli své pověsti - mix dream rocku s ostrými hranami grunge, táhlou psychedelií, nekompromisním punkem a stylovým rokenrolem vystihuje současnou londýnskou rockovou scénu. Propocená košile? „I can only love you more!“
Wolf Alice (uk) + Wy (se)
19. 1. 2018, Lille Vega, Kodaň
foto: Peter Troest
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.