Nylon Jail vstávají z mrtvých

Olomoučtí Nylon Jail si záhy po svém vzniku vysloužili nálepku jednoho z největších domácích objevů. Když v roce 2015 ohlásili „definitivní“ rozpad, nešlo se ubránit zklamání a pocitu promarněné přiležitosti. Naštěstí o dva roky později si připravili o poznání příjemnější překvapení, ústřední dvojice Jiřin Jirák a Roman Vičík totiž oznámila návrat na koncertní pódia, který předznamená nový singl Freezing – Point. Ideální příležitost pro krátký rozhovor o aktuálních plánech formace.

Kariéra Nylon Jail nabrala od začátku rychlý spád, během pár let existence jste vydali povedené debutové album My Heart Soars Like a Hawk a odehráli strhující koncerty na největších festivalech u nás. Daní za úspěch byla koncertní pauza a nepovedený pokus o návrat, který vyzněl jako poslední hřebíček do rakve. Co se dělo uvnitř kapely? Udělali byste z dnešního pohledu něco jinak?

Jiřin Jirák: Nejsme v Blesku, abychom rozebírali, co se dělo v kapele. (mrknutí oka) Neudělal bych jinak nic. Takhle je to správně. Můžu jen říct, že o hudbu nešlo, tam jsme měli shodu. Šlo o běžnou ponorku, která se projevuje mnoha způsoby. U nás se projevily téměř všechny příznaky.

Roman Vičík: Ponorka byla, to jo. Octli jsme se pro tu chvíli u stropu. Teď ale zas pracujem…

Novou reinkarnaci Nylon Jail ohlašuje singl Freezing Point, který opět produkoval starý známý Ondřej Ježek. Jaké máte plány do budoucna? Můžeme mluvit také o bezprostředním návratu na koncertní pódia?

Jiřin: Každý měsíc vydáme jeden song s klipem po dobu devíti měsíců. Pak těmahle písněmi naplníme desku. Na pódia se vrátíme na jaře 2018.

Kdo klipy režíruje? Necháváte režisérovi volnou ruku nebo máte dopředu připravený námět? Budou jednotlivé singly na sebe navazovat a vyprávět nějaký příběh?

Jiřin: Klipy režíruje Vít Hradil. Pracuje s námi od začátku. Většinou má volnou ruku s tím, že mu jen hážeme na stůl nápady nebo osvětlujeme něco v textech. Jestli budou klipy navazovat, se uvidí. Ale v tuto chvíli bych řekl, že ne. Nevydáváme singly pro nějaký koncept, ale protože chceme říct, že je to budoucnost. Samozřejmě ctím a uznávám ten starý rituální způsob poslouchání hudby, ale dělám to jen výjimečně. Kompletní desku jsem poslechl za posledních pár let tak třikrát, a to jen v autě.

Roman: Ani já moc neposlouchám celé desky. Nejsem schopen jim dát tolik pozornosti, kolik bych chtěl a kolik by si často i zasloužily. Obávám se, že jsem přeinformovaný. A tak se často podívám na nový klip oblíbené kapely, zajímá mě, když vyjde něčí singl, ale celou desku sjedu málokdy. Proto jsme se rozhodli vydávat naši tvorbu po singlech. Dávkujeme, ať mají naše songy prostor pro vyznění…

Rukopis kapely se neustále vyvíjí a občas mi přišlo, že jste už unavení škatulkou “neotřelý mix cashovské country se současnou elektronikou”. Jak byste dnes popsali Nylon Jail?

Jiřin: Lidi pořád potřebují nějaké přirovnání a popisky. Náš popisek, žánr i zvuk je Nylon Jail. Myslím, že úkol dnešní doby je propojit dva světy v jeden smysluplný celek. Ten, co byl, s tím, co přichází. V Nylon Jail se o to snažíme od roku 2012 a začínám to sledovat i v jiných kapelách, že vidí nutnost propojování moderního, až třeba futuristického s tradičním.

Roman: Ta škatulka z minulosti nás úplně nevystihuje a nikdy nevystihovala. Naším žánrem je osobité přežvykování toho, co jsme za ta léta naposlouchali a co nás dennodenně ovlivňuje.