Shaqualyck, Zdeněk Němec, mexhouse | Články / Reporty | 13.08.2015
Pořadatel říká: „Nekompromisní pojetí ředitele festivalu Artura Rojka přineslo jediný festival svého druhu v této části Evropy. Není druhý takový festival v této části světa, který by tak důkladně mapoval světovou alternativu. Od norských loftů po londýnská předměstí. Od černého kontinentu k černé zemi Slezské. OFF Festival se nikdy nezavíral v žádných přihrádkách, nevybíral si snadná řešení, získal si věrné publikum i celosvětovou pozornost, což dokazují nejen nejrůznější ocenění, ale i čím dál větší počet zahraničních návštěvníků. Není se čemu divit, od pravěku se říká, že hudba je univerzální jazyk. A na OFFu se počítá pouze ona.“ My říkáme: Kdo viděl zábavní časopis u kvelbu Real věnovaný takřka výhradně osobnosti Artura Rojka, nepochybuje o poctivém kultu osobnosti, ale všechno ostatní taky může bejt… (včetně prvního dílu reportu, který najdete tady).
Ride
šakal: Třikrát sláva! Shoegaze se vrací na plný koule a světová pódia po Slowdive či My Bloody Valentine konečně obráží i jedna z nejdůležitějších kapel celé scény. Vyčpělá káva? Ale jděte. Kytar není nikdy dost, a když se omladina na nic nezmůže, musí nastoupit stará škola. Bál jsem se, že do toho půjdou s profesorským odstupem, ale stačila dvě tři hrábnutí do strun a bylo vymalováno. Vazba jak z učebnice.
Zdeněk Němec: Začátek nevidíme, ale slyšíme. Zní to báječně a míříme k pódiu, kde zvuk pořád zní moc dobře, ale zblízka už to tolik nefunguje. Pomáhají zavřené oči, což k téhle muzice naprosto pasuje. Kapela si to užívá a frontman je největší spokoš s kloboučkem. Nevydržíme tlak programu a utíkáme na Selvhenter zkontrolovat závěrečný potlesk, sakra. Vracíme se okamžitě na Ride a užíváme si zbytek setu pozorováním z gastroklece. Z větší dálky zase všechno pracuje, jak má, a Drive Blind je absolutní hit celýho fesťáku!
mxm: Ano, Andy Bell je největší spokoš s kloboučkem, což je dvojsečná zbraň, protože to může snadno vyznít jako monotónní role nebo rutina. Pokud nejste vyložení fanoušci „hodných“ kapel, což já úplně nejsem, i vazba může být hebká jako kožešina. Mělo to silnější i slabší místa, na druhou stranu jo – Drive Blind je hymna.
Algiers
šakal: Dost možná nejzásadnější záležitost celého OFFu. Najednou mě další pivo přestalo tankovat, stejně jako plný měchýř a nezaplacené složenky za minulý měsíc. Důmyslně vystavěný set byl bezchybně eklektickou lekcí z nadžánrovosti. Hudba zase jednou dávala smysl, stejně jako pozérstvíprostá angažovanost. Klobouk dolů.
Zdeněk Němec: Desku jsem poslouchal jen ze zvědavosti. Jejich post-punk načichlej Afrikou jde mimo mě, ale musím ocenit zvuk a atmosféru nahrávky. Jak to dopadlo naživo? Algiers svou muziku umí prodat neuvěřitelným způsobem. And When You Fall je strhující song! Něco mi říká, že bych měl prověřit jejich levičácký texty a třeba si nakonec plácneme.
mxm: Tady jsem na velmi tenkém ledě emocí. Prověřovat jejich texty není třeba, myslím, že po tomhle reportu najdeme na feebooku pár fanoušků, kteří z nás udělají negrofilní levičáky, ale co na to říct. Algiers vykopávají samplem Malcolma X, aby hudebně předvedli zuřivou nadžánrovou „soul/coreovou“ smršť, která si nezadá s nejnaléhavějšími punkovými partami. Už jste viděli, aby dneska nějaká skupina připravovala desku dlouhých sedm let, než ji pustila ven? Tady ji máte. Jeden černý a dva bílí z Atlanty. Naživo vás srolují jako koberec, černá pěst nejtěžší. Post-worldbeat říkají? To si musím hned napsat... A pak budu zase vztekle ronit slzu.
Patti Smith
šakal: Horses? My Generation!
Zdeněk Němec: Celý Horses jsem si vychutnal v kotli pod pódiem, obsah proslovů jsem moc nevnímal a byl naměkko...
mxm: Celé Horses jsem slyšel jen zdálky, rozebrán na cévy setem Algiers, stihl jsem samotný závěr. Na Horses jsem vyrůstal a těšil se jako blázen, ale hlavě neporučíte, když potká něco takového. Počítám, že za dvacet let půjdu zase raději na nějaké další Algiers, než abych šel na kapelu, která mi kdysi učarovala, ale abych se vyjádřil přesně: tyhle věci ve mě zůstanou už navždycky, ale je dobré být mladý, i když jste starý. Jestli to říkám srozumitelně.
Run the Jewels
šakal: Milované Run DMC ani Beastie Boys už si naživo bohužel nikdy nedám, takže když na mě přijde hiphopový absťák a zrovna je po ruce nějaká ta vyhajpovaná šmíra, bývám přísný. Run the Jewels nejsou liga mistrů a početnost jejich fanouškovské základny do jisté míry odráží úpadek celé scény. Do davu jdou ale naplno a mikráky plné slin obstojně vynahrazují standardně monotónní beaty, stejně jako bezmála hmatatelná chemie mezi oběma MC´s, kteří se naštěstí neberou příliš vážně.
Zdeněk Němec: Nechme stranou fakt, že měli špatný světlo na focení a ani na moment se nezastavili, aby nám to usnadnili, ale tolik roztančených fotografů v pitu jsem ještě neviděl. Skvělá party! A přimět několikatisícový dav konzervativních Poláků sborově zpívat „dick in her mouth all day…“ je k nezaplacení.
mxm: Run the Jewels nejsou hiphopeři, které by měly docenit jen kšiltovky na Haha Kempu, ale já naskakoval těžko. Chvíli makala souhra, chvíli spodky, chvíli neskutečná atmosféra, chvíli choreo, ale celkově se mi to ne a ne spojit. To lze ale snadno připsat nabité programové soupisce a emočnímu vyždímání závěrečného večera, ze kterého mě částečně vyrval už jen Nigga Fox.
Resumé
šakal: Chutnalo. Navzdory pořadatelskému absolutismu i katovické šedi, o níž psal už František Kotleta v Bratrstvu krve. Line-up pestrý a nijak zvlášť podbízivý, parčík v Dolině Trzech Stawów útulně zelený, absenci poživatelné chmeloviny vynahradil rozmanitý catering a „normální“ hospodská zahrádka za hlavní branou. S horkem vypomohli hasiči i sympatické chilloutové plácky, byť situované do gastrofašistických zón. Příští prázdniny už nebudou v Římě, nýbrž v Katovicích.
Zdeněk Němec: Tenhle podnik dělají srdcaři, kteří vozí legendy i nejčerstvější pochoutky. K tomu patří bony, ploty a důkladný kontroly. Poláci sice mají celej systém hozenej trochu jinak než je zvykem, ale kočky taky někdy vrní, když je hladím proti srsti. Dean Blunt sere na publikum takovým způsobem, že to nakonec všechny hrozně baví. Nekompromisní pořadatelská/pořádková služba pro mě letos fungovala na stejným principu. Díky předchozí zkušenosti jsem se nenechal vytáčet prkotinama a s nadhledem jsem nasbíral hromadu nestandardních zážitků. Kdo může říct, že ho na hudebním festivale vyhnala z hospody ochranka s německým ovčákem? Bordel jsme nedělali...
mxm: OFF je otevřený festival, jakkoliv se mi nemusí líbit jeho provozní praktiky. Co se týče lajnapu, různorodosti kapel i jejich ideových východisek, je téměř neskutečné potkat vedle sebe persony typu Dean Blunt, Hailu Mergia, The Residents nebo Mark Kozelek a Patti Smith, aniž byste měli pocit, že jste na falešných kolotočích. A tahle otevřenost je zásadnější než to, jestli mi tam maník vyhrožuje, že mě nechá vyhostit ze země, pokud tu plácačku ihned nezahodím. OFF je v kontextu současné migrace ze zemí třetích a čtvrtých světů zajímavým prismatem, tím spíše že na periferii jednoho z největších polských měst. Paradoxy a protiklady, hromada pičovin, duchovní policie. Proto je dobré bouchnout do dveří.
OFF Festival 2015
7. - 9. 8. 2015, Dolina Trzech Stawów, Katovice
www.off-festival.pl
foto © žakelýna
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.