Osheyack: Předpandemická podoba klubové zábavy je ta tam

Eli Osheyack přijíždí do Šanghaje v roce 2012. Nejdříve je s místní hudební scénou nespokojen, pak se objeví v bývalém protiatomovém krytu klub Shelter a nastává boom nové kreativní hudby. Nezatížená tradicemi evropských a amerických klubů se rozvíjí do mnoha podob a dává vyniknout jménům jako třeba Tzusing nebo Howie Lee.

Mnoho návštěvníků vzpomíná na ojedinělou svobodnou atmosféru, kde představy, co do klubu patří a co ne, neměly místo. V roce 2016 Shelter z popudu úřadů zaniká, nicméně jeho duchovní otec Gaz Williams zakládá nový klub ALL. Na dynamické hudební scéně se objevuje label SVBKVLT, který míchá rozličné elementy jako gabber, EBM, industrial, berlínské techno a místní vlivy v neopakovatelném koktejlu.

Krom výše jmenovaných je tu i Osheyack. Po sérii singlů vydaných právě u zmíněného labelu debutuje v roce 2018 albem Sadomodernism, které svou atmosférou a svébytným zvukem nezapře inspiraci místní scénou, i když vychází pod značkou Bedouin Records (též Tzusing nebo Pan Daijing). Intenzivní, temná pulzující nahrávka je deklarací jeho příklonu k hardcoru a industrialu. Po deseti letech v Číně se Osheyack stěhuje a album Intimate Publics, které vyšlo před pár týdny, je jakousi labutí písní za jeho pobytem. Nejen o něm byla řeč před jeho vystoupením v pražském klubu Fuchs2.

Intimate Publics je, jak říkáš, o Šanghaji. Vzhledem k problémům, se kterými se čínská klubová scéna teď potýká, máš pocit, že je deska nostalgická?
Určitě cítím nostalgii po svém pobytu tam a samotný release beru jako takový předěl, který má udržet jistou vzpomínku. Hodně čerpá z různé hudby, se kterou jsem přišel do styku na určitém místě a v určitém čase a kterou se snažím přetvořit v něco jiného.

Jak vidíš budoucnost tamního clubbingu?
Jak jsem vyrozuměl, v současné době se poměrně dost umělců, producentů a DJů chystá z města odstěhovat a bude tak těžké udržet klubovou kulturu tváří v tvář náhlým lockdownům. Tam, ale i v Pekingu, Šen-čenu nebo Čcheng-tu jsou další skvělé kluby. Je nepochybné, že až se kouř rozptýlí, stále budou existovat DJs, promotéři a party, ale podoba klubové zábavy, která existovala před pandemií, je ta tam.

Nové album je určitým odklonem od stylu těch předchozích. Vnímáš to jako důsledek pandemické izolace?
Lockdown v Šanghaji začal na přelomu března a dubna, několik měsíců po dokončení desky. Takže jsem při práci na ní nikdy nebyl v izolaci. Myslím, že v hudbě, kterou jsem hrál naživo, věci prostě přirozeně mutovaly a nakonec se dostaly na album.

Jak ses dostal k labelu SVBKVLT? Zapadají tvoje věci do jejich estetiky? A existuje nějaká specifická estetika čínské elektroniky?
Na začátku roku 2016 jsem hrál poprvé v Shelteru a setkal se s Gazem Williamsem, který SVBKVLT vede. Požádal mě o demo a nakonec jsem ještě ten rok vydal své první EP. Umělci zastoupení labelem, se k sobě hodí, protože spousta z nich vzešla ze stejných klubů, kde jsme společně hráli. Takže i když se moje tvorba dost liší od umělců, jako je třeba Gooooose, je mezi námi estetické pojítko. Scéna, která se točila kolem klubu ALL, měla hodně co do činění s intenzivní hybridizací klubové hudby.

V jednom rozhovoru jsi zmínil, že bys chtěl „více dělat ve světě umění“. Měl jsi na mysli multimediální projekty? Je ti klubová scéna příliš malá?
Ano, vždycky mě zajímalo spojit svou hudbu s něčím vizuálním. Obaly alb jsou jejich velmi důležitou součástí a já bych tuhle stránku věci ještě rád rozšířil. Klubovou scénu nepovažuju za příliš malou, jen jsou věci, které v tomto kontextu fungují dobře, a jiné, které sedí galerii.

Můžeme se do budoucna těšit na nějakou spolupráci?
Momentálně žádné spolupráce, dělám na nové hudbě a jedu turné.