Články / Reporty

Otevřené nebe nad Futurem - God Is an Astronaut

Otevřené nebe nad Futurem - God Is an Astronaut

Jakub Koumar | Články / Reporty | 26.10.2015

Když se řekne post-rock, God Is an Astronaut je zpravidla jedno z prvních jmen, které milovníkům nekonečné gradace vytane na mysli. I proto byla návštěva irských instrumentalistů v pražském klubu Futurum jednou z klubových akcí roku. Hned na začátku se vybízela otázka, jak moc právě Futurum dokáže naplnit poměrně vysoká očekávání. Totiž – ne že by to byl špatný klub. To ani omylem. Jeden by ale čekal, že s touto kapacitou zmizí lístky jak pára nad hrncem. Tohle přesvědčení se ale ukázalo jako úplně mimo.

I když je pravda, že klub se postupem času slušně zaplnil, odskočit si od stage pro pivo a vrátit se na svoje místo bylo snadné jako ucítit trávu. A to bylo snadné velmi hodně. I přímo pod pódiem nebyly na místě obavy, že když to rozjedete, ohrozíte vlasáče vpravo nebo blondýnku po druhé ruce. To se konec konců povedlo Jamiemu Deanovi při předchozím koncertě v Praze, o což se podělil po jednom ze svých sól, kdy v majestátním rozkročení mučil kytaru takřka pod rukama rozjařených fandů.

Tenhle chlapík je vůbec bavič a jeho členství v postrockové skvadře katapultovalo energii koncertů do úplně nových sfér. Svědčí o tom hned tři nutné změny účesu po ždímajících sólech a takřka neustálé dolaďování. Ne že by bráchové Kinsellovi hráli druhé housle. Tahle kapela šlape jako perfektně vyladěný stroj.

O to víc zamrzelo, že publikum potřebovalo na rozjezd dobrou půlku setlistu a i přes hojně rozblikávaný stroboskopický efekt bylo vidět zoufale málo epileptických záchvatů. Trochu jako by mezi kapelou a diváky bylo plexisklo. God Is an Astronaut přitom nezačali vlažně, od první skladby do toho šli naplno a za jejich výdrž při čtrnáctiskladbovém listu by zasloužili poplácat po rukách, jimiž mydlili hodně slušný průřez svými alby. Z největší části bylo podle očekávání zastoupeno to poslední Helios | Erebus, jehož zazněla celá polovina. Zdálo se, že fandové radši starší kousky, a to i přesto, že právě na poslední nahrávce God Is an Astronaut dokázali, že mají prsty hladové po inovaci a nechtějí celou svou kariéru natáčet jen jeden nekonečný set. Závěr celé show ale patřil prvním dvěma deskám a při Suicide by Star a Route 666 už vařila krev valné části osazenstva. Asi konečně zapomnělo, že se nesmí moc zpotit, protože fronta na šatnu bude v chladné noci až na ulici.

Koncert to byl vydařený, ale nutno dodat, že God Is an Astronaut je umí vyšperkovat i parádní vizualizací, což nebyl tento případ. Nemění to ale nic na tom, že tahle kapela umí na pár hodin otevřít nebe i v prostorech, odkud na něj nikdy neuvidíte.

Info

God Is an Astronaut (irl)
22. 10. 2015, Futurum Music Bar, Praha

foto © martinezz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace