Články / Reporty

Otevřené nebe nad Futurem - God Is an Astronaut

Otevřené nebe nad Futurem - God Is an Astronaut

Jakub Koumar | Články / Reporty | 26.10.2015

Když se řekne post-rock, God Is an Astronaut je zpravidla jedno z prvních jmen, které milovníkům nekonečné gradace vytane na mysli. I proto byla návštěva irských instrumentalistů v pražském klubu Futurum jednou z klubových akcí roku. Hned na začátku se vybízela otázka, jak moc právě Futurum dokáže naplnit poměrně vysoká očekávání. Totiž – ne že by to byl špatný klub. To ani omylem. Jeden by ale čekal, že s touto kapacitou zmizí lístky jak pára nad hrncem. Tohle přesvědčení se ale ukázalo jako úplně mimo.

I když je pravda, že klub se postupem času slušně zaplnil, odskočit si od stage pro pivo a vrátit se na svoje místo bylo snadné jako ucítit trávu. A to bylo snadné velmi hodně. I přímo pod pódiem nebyly na místě obavy, že když to rozjedete, ohrozíte vlasáče vpravo nebo blondýnku po druhé ruce. To se konec konců povedlo Jamiemu Deanovi při předchozím koncertě v Praze, o což se podělil po jednom ze svých sól, kdy v majestátním rozkročení mučil kytaru takřka pod rukama rozjařených fandů.

Tenhle chlapík je vůbec bavič a jeho členství v postrockové skvadře katapultovalo energii koncertů do úplně nových sfér. Svědčí o tom hned tři nutné změny účesu po ždímajících sólech a takřka neustálé dolaďování. Ne že by bráchové Kinsellovi hráli druhé housle. Tahle kapela šlape jako perfektně vyladěný stroj.

O to víc zamrzelo, že publikum potřebovalo na rozjezd dobrou půlku setlistu a i přes hojně rozblikávaný stroboskopický efekt bylo vidět zoufale málo epileptických záchvatů. Trochu jako by mezi kapelou a diváky bylo plexisklo. God Is an Astronaut přitom nezačali vlažně, od první skladby do toho šli naplno a za jejich výdrž při čtrnáctiskladbovém listu by zasloužili poplácat po rukách, jimiž mydlili hodně slušný průřez svými alby. Z největší části bylo podle očekávání zastoupeno to poslední Helios | Erebus, jehož zazněla celá polovina. Zdálo se, že fandové radši starší kousky, a to i přesto, že právě na poslední nahrávce God Is an Astronaut dokázali, že mají prsty hladové po inovaci a nechtějí celou svou kariéru natáčet jen jeden nekonečný set. Závěr celé show ale patřil prvním dvěma deskám a při Suicide by Star a Route 666 už vařila krev valné části osazenstva. Asi konečně zapomnělo, že se nesmí moc zpotit, protože fronta na šatnu bude v chladné noci až na ulici.

Koncert to byl vydařený, ale nutno dodat, že God Is an Astronaut je umí vyšperkovat i parádní vizualizací, což nebyl tento případ. Nemění to ale nic na tom, že tahle kapela umí na pár hodin otevřít nebe i v prostorech, odkud na něj nikdy neuvidíte.

Info

God Is an Astronaut (irl)
22. 10. 2015, Futurum Music Bar, Praha

foto © martinezz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace