OW! Oh Wonder.

Středeční večer byl v Rock Café ve znamení pohody. Do konce školního roku zbývaly prakticky hodiny, povinnosti byly hozené za hlavu a léto na dosah. Těch, kteří mají ještě před maturitou, byla v sále většina. Na Národní ulici je přivedl koncert britského dua Oh Wonder. Žánrově jsou ukotveni v nenásilném pomalém popu, který je pro všechny. Přívětivý a chytlavý, ideální podkres pro cokoliv. Jedním uchem tam, druhým ven s možností příjemného zaposlouchání se, bez vedlejších účinků.

Přiřadit český support k zahraniční hvězdě je občas věda a i dobře míněné variace končí dramaturgickým gulášem. Tentokrát do sebe vše zaklaplo jako dlouho ne. Tuzemská dvojice Teepee právě vydala debut (recenze v aktuálním čísle Full Moonu), jehož mouchy dohání na pódiu upřímným, nenuceným vystupováním a chemií mezi oběma protagonisty. Vše zmíněné zahlazuje inspirační zdroje jako Mumford & Sons nebo Of Monster and Man, které jsou při poslechu desky cítit více než naživo. Pozornost upoutá i nenápadné, a o to výstižnější logo svítícího stanu. Celý sál jim hltal každičkou sloku, ale do kolen všechny dostali až poslední skladbou, během které akustické kytary doprovodily smyčky ze syntezátoru. Jen škoda, že tohle zdařilé oťukávání a nabourání akustické roviny nezpestřilo větší část večera.

Oh Wonder jsou pozoruhodný úkaz. Hudbu začali skládat jen tak, hotové písně sdíleli na soundcloud. Popové radio friendly singly nikdy nepronikly do oficiální stovky, zato na youtube sbírají milionová zhlédnutí. Nikdy neměli ambice koncertovat, ale rychle rostoucí fanouškovská základna je k tomu přiměla. Což je skvělá zpráva pro ty, co ocení dobrý pop, který nevytěžuje rychle se měnící trendy.

Pouze jeden koncert z jejich tour k loňské debutové desce nebyl vyprodaný, stejně tak i Rock Café hlásilo dlouho dopředu plný dům. Hlava na hlavě, vydýchaný vzduch a příšerné teplo – škoda, že organizátoři neriskli větší místo. Na pódium se jen tak tak vešla světelná dekorace s velkými iniciály „OW“, sami hudebníci prostor komentovali slovy, že v něčem takovém snad ještě nehráli. Na druhou stranu sál pomohl vytvořit opravdu intimní atmosféru, do které se vešli pouze fanoušci, kteří se skupinou odzpívávali každou píseň. Ta vypadala nadšeně a na oplátku servírovala úsměvy a pozitivní energii bez křeče a kýče. Mohly by, prosím, takhle vypadat všechny popové koncerty? Příště bude vyprodané Roxy.