V Kodani jako doma (Oh Wonder)

Britské altpopové duo Oh Wonder jezdí do Kodaně často. Před dvěma roky bleskurychle vyprodalo menší sál hudebního domu Vega, loni se představili v intimní atmosféře Studie 2 v DR Koncerthuset. Věrná fanouškovská základna se rozrostla po letošním vydání druhého alba Ultralife a následovalo oznámení koncertu v sále se jménem nejvýznačnějším - návrat do Vegy, tentokrát do velkého sálu.

Předskokankou byla londýnská písničkářka Laurel, která se bez ostychu postavila před publikum sama, pouze v doprovodu kytary. Znamenitý vokál doprovázely bluesrockové melodie, ale do sálu s tisícem diváků se sólově hrálo těžko. Vystoupení zvládla s grácií, místy připomněla Daughter a během závěrečné Life Worth Living se jí povedlo část publika roztančit.

Doprovodnou kapelu o baskytaře a bicích si naopak přivezli hlavní aktéři večera. V čele Oh Wonder mají Josephine Vander Gucht i Anthony West už tak dost na práci - klávesy, syntetizátory, rytmickou kytaru a dva vokály. Že ale všechno zvládají, předvedli hned v úvodní Dazzle. Sál se ponořil do tmy, ze které blikalo pouze logo kapely na backdropu. Stěny vibrovaly pod náporem basů, diváci zpívali text jednoho z nejspěšnějších singlů a hned od začátku bylo jasné, že v Kodani se Oh Wonder budou cítit jako doma. Následovaly více či méně známé skladby z debutového alba jako Without You, Shark nebo Landslide a až poté se ozvaly tóny nových písní. První byla Lifetimes, ale do extáze přivedla publikum až High on Humans. Skákání a rychlé, takřka rapové tempo zpěvu Anthonyho Westa všechny na chvíli unavilo a krátkou přestávku tak představovala akustická Midnight Moon.

Přestávky mezi písněmi byly vyplněny nadšenými proslovy o kodaňském životním stylu, jídle a došlo i na vzpomínku na první dánský koncert. Vander Gucht tehdy sledovala zvukovou zkoušku místního Mikaela Simpsona a přemýšlela nad tím, jak je vůbec možné tak velký sál zaplnit. Letos si to mohla vyzkoušet sama. Volných míst sice bylo dost, ale výhled na třikrát větší publikum než před dvěma lety byl magický. Šarm a důvtip se promítl i do setlistu, kde se kodaňskému odkazu poklonili přejmenováním skladeb Bacon Gold, High on Hotdogs a Ultralego. A když z pódia odešli už po Technicolour Beat, přídavkuchtiví fanoušci nepřestali tleskat, nadšeně pískat a dupat. Závěrečnou tečkou tak byla nejznámější Drive a poslední refrén večera se sborově nesl až do šaten.