Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 07.07.2022
Po osmi letech přijel do Prahy Jack White. Guitar hero jedné generace, jeden z těch, kteří vrátili na scénu garážový rock a z komba kytara–bicí udělal módní záležitost. Člověk, který úspěšně pošťouchnul revival gramofonových desek. A hlavně plodný muzikant, který jen na letošek připravil dvě studiová alba. To první, Fear of the Dawn, je skvělé a ve výročních žebříčcích se rozhodně objeví, to druhé, Entering Heaven Alive, vyjde za pár dnů.
Páteř setlistu tak byla jasná, mezi jedenadvaceti položkami, které White sázel bez velkých prostojů, se ale vešlo i poměrně dost připomínek předchozích sólových počinů, ale hlavně kapel The White Stripes a The Raconteurs. A aby se to nepletlo, pódiu dominovala socha chlapíka s ukulele (něco mezi Whitem a komiksovým Tintinem), která byla dle repertoáru různobarevně nasvícena: sólový White modře, The White Stripes červeně, The Raconteurs zeleně, žlutě u The Dead Weather. Jinak bylo pódium i doprovodné vizuály striktně podřízené aktuální hudební etapě a Forum Karlín se zahalilo do modrobílé.
Fear of the Dawn je album, na němž White těká od nápadu k nápadu, hudba je nervózní, vzrušivá, místy uklidňující, místy šílená a naprosto svobodná, záměrně bořící očekávání a pravidla. Tato charakteristika by se dala vztáhnout i na koncert samotný. Když se ze schopného byznysmena Whitea stane ještě schopnější hudebník, je radost být u toho. Pan Bílý si vystačil s málem, soustředil se na hudbu a sám se nechával omamovat energií, která v tom divokém proudu hlasitých fuzzových kytar, blues, garážového rocku i country naraženém na skřipci tepe jako neklidné srdce. Na co proslovy, na co proklamace. Tohle byl v jádru starosvětský koncert – o striktní no phone politice se toho namluvilo a napsalo dost a byli tu i tací, kteří tento fakt nesli nelibě – s unikátní atmosférou. Trochu to ale kazil zvuk. Je až zarážející, že muzikant s pověstí perfekcionisty si nepohlídal zrovna takový fundament. Úvod se topil v chaosu, který se usazoval celou první třetinu, a i později se hudba místy rozpíjela, což dokonale zabíjelo potřebnou razanci špinavých riffů.
Ani to ale neumenšuje fakt, že Jack White je jedna z největších osobností, kterou může současná rocková hudba nabídnout. Na koncertech suverénně určuje pravidla a publikum mu zobe z ruky. A i kdyby nezahrál Seven Nation Army, byl by to holý fakt a jeho rozhodnutí. Nicméně, zahrál. Pořád je to rocková hymna druhého tisíciletí…
Jack White (us)
5. 7. 2022 Forum Karlín, Praha
foto © David Swanson
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.