Tereza Tůmová | Články / Sloupky/Blogy | 26.06.2017
A je to tady! Dva díly znovu započaté sloupkující kariéry jsem vydržela, ale dnes už musí padnout jméno Jack White.
V časopise Popular Mechanics vyšla reportáž o otevření nové továrny Third Man Pressing, spadající pod Whiteovo vydavatelství Third Man Records. Od února se v jeho rodném, roky zkrachovalém Detroitu vyrábí vinyly postaru, pěkně ručně, s láskou.
Čerpám z reportáže, ve volném překladu: Jack popadne blok a tužku a kreslí jednu dlouhou rovnou linku se slovy, že takhle funguje analog, pak paralelně vytečkuje další linii, symbol digitálního záznamu (technicky: digitální je zvukový záznam je jako série jednotlivých stop oddělených pauzami, tedy třeba na 100 stop přijde 99 pauz) a komentuje to slovy, že reálný život je jako analog, bez přestávek, bez hluchých míst. U Jacka hraje lidský rozměr vždycky hlavní roli.
Před lety jsem se, nešťastná, snažila zbavit život všech těch špatných momentů, které mě drásaly a srážely. Představovala jsem si, že AŽ bude všechno dobré, bude život jedna dlouhá série krásných momentů, spokojenosti a možná i štěstí. Že prostě ty zatracený místa vykrájím a odhodím a poskáču si jeden hezký moment za druhým, jak po kamenech přes řeku. A že se život nedá brát vážně, dokud to tak nebude.
Tak jsem se dala do práce. Jenže odtlouklo mi třicet a já zjistila, že život vůbec není o tom, vystrnadit všechno zlo ven. Někdy se přihodí blbé setkání, podruhé zjistíte, že vám do výplaty zbývají dvě stovky, a týden na to praskne žárovka na záchodě. Všechno na nic, ale pořád je to jedna dlouhá linka. Ponaučení po letech na terapeutickém gauči tedy není, jak si vytvořit život bez negativního, ale přijmutí negativ jako součásti života, ať už vám v polévce plave červ nebo vás zrovna vylili z práce. Po každé prasklé žárovce přijde nová a ta svítí líp, aspoň chvíli.
Slavnostně si teda nazuju boty, vyrazím do města a složím Jacku Whiteovi hold nákupem ultraparádního vinylu, který si pak doma pouštím potmě, protože mi, mrcha, praskla i ta v obýváku, a tak vysoko už nedosáhnu.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.