Dominik Polívka | Články / Reporty | 25.02.2019
Dvojice ostrovních kapel hrajících na žánrovém hřišti říznějšího indie rocku s ušmudlaným lo-fi přístupem devadesátých let, proměnila mdlý sobotní večer ve víkendovou radost. Jistota pro ty, kteří zažili podzimní koncert na strahovské Sedmičce, a milé překvapení pro nezasvěcené.
Garážovou akci s garážovou účastí odstartovali bristolští Neurotic Fiction. Čtyřčlenná sestava vyprášila reproduktory smíchovského Underdogs‘ kombinací postpunku, surf rocku a úsměvného jangle popu, když absenci bubeníka vyřešili vypůjčením Jakea Popyura z Doe. Dvojhlasy kytaristky Livi Sinclair a klávesistky Jessie Pfundner vystupovaly a pluly na vlně surfových ozvěn kytarových promachů střídajících našláplá vybrnkávání. Skočná bicí doplňovala hravá postpunková baskytara, jejíž dynamický zvuk vytyčoval hranice dalším nástrojům. Živý, optimistický projev však postrádal jakoukoliv vizuální stránku nebo akci na pódiu, stejně jako komunikaci s publikem. Odměřenost a nerdství k indie jistě patří, ale tady až příliš kontrastovalo s idylickou atmosférou celé produkce.
Černá rtěnka, bílé kalhoty a gepardí kytarový popruh, Nicola Leel se zbytkem Doe nastoupili na stage a hrábli do strun. Londýnská trojice složená z bubeníka a dvou kytar pokračovala v pozitivním naladění s nenuceným přístupem a šmrncem. Dravý zvuk kloubící neupravený indie rock s prvky punk rocku rozhýbal lidi pod pódiem. Na první poslech střízlivé riffy doplňovaly neokázalou kytaru Deana Smitherse, připomínající mathrockové Tera Melos nebo intrikánské Mourn. Proměnlivá rytmika podtrhávala nezbedné frázování a celkovou slušivou ležérnost.
Vtipkování mezi skladbami o zážitcích z tour nebo youtubových absurditách (long egg) rušilo pomyslnou bariéru mezi pódiem a parketem. Smells Like Teen Spirit jako píseň na přání neuspěla, hit s názvem Heated z nového alba Grows Into It byl však solidní útěchou. „We have some cd’s at the bar, if you still know what it is,“ vtipkoval Jake Popyura o zastaralosti optického disku a závěrečné skladby Sincere a Cathy roztančily i toho posledního v sále. „Shots in the end,“ završila Nicola Leel hodinový set panákem kořalky. Co na to ostatní? Chotěbořská dvanáctka, vodka a horečka sobotní noci. Jen škoda bídného merche…
Doe (uk) + Neurotic Fiction (uk)
23. 2. 2019 Underdogs‘, Praha
foto © Sean Martin
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.