Olga Staňková | Články / Rozhovory | 09.10.2017
Jedenáct let po vydání debutu Inside In/Inside Out úspěšní indierockoví ostrované The Kooks oznámili album The Best of... So Far, které – kromě výběru těch nejlepších skladeb z dosavadní historie kapely – představí i dvě nové skladby. Na jaře odstartovalo turné k téhle poměrně překvapivé bestofce a 11. listopadu se v pražské Malé sportovní hale dočkají koncertu i čeští fanoušci kapely. Rozhovor nejen o zesilovačích ze 60. let s Peterem Dentonem, baskytaristou The Kooks.
Vyrůstal jsi v muzikální rodině, otec byl kytarista. Vedeš k hudbě i své dva syny?
U nás doma byla hudba středobodem dění. Nikdy jsme neměli zapnutou televizi, vždycky hrály nějaké desky, které máma s tátou poslouchali. V tom jsem vyrostl. Kdyby byl táta sportovec, mohlo to dopadnout jinak, on byl ale kytarista, a tak i v mém životě přišel okamžik, kdy jsem se chopil kytary. Myslím, že je to přirozené, prostě k tomu tíhneš. Nikdy to u nás ale nebylo v duchu: „Musíš hrát na kytaru!” nebo: „Musíš poslouchat tohle a tamto!”
Můj starší syn, Dylan, byl jeden čas posedlý hudbou Boba Marleyho, lépe řečeno její propracovaností, zejména perkusivní složkou skladeb. Teď je mu sedm, ale tohle se dělo, když mu bylo teprve pět – on tu hudbu opravdu vnímal a poslouchal ji, což bylo pro mě neuvěřitelné. Můj mladší syn si hudbu prostě užívá, tančí pokaždé, když nějakou slyší a když hraju já, sápe se mi po strunách. Ani jednoho do hudby nenutím, ale myslím si, že se s ní nevyhnutelně zapletou. A v tu chvíli nebudu tím, kdo by jim říkal: „Najdi si pořádnou práci!”
Když už tohle téma zmiňuješ, měl jsi nějakou “pořádnou práci”, než ses stal profesionálním hudebníkem?
Jasně, měl. Ta, co si pamatuju nejlíp, byla... znáš Marks and Spencer, ten obchod s jídlem a oblečením? Tam jsem se zeptal, jestli bych mohl pracovat v oddělení dámského prádla. Oni na to: „Nikdy jsme nezkoušeli, aby u nás chlap pracoval v tomhle oddělení,” ale já je přesvědčoval: „Možná je na čase, abyste to zkusili teď.” Překvapivě souhlasili a já tu práci dostal.
Jelikož jsem v tu dobu byl trochu výrostek, jediné, na co jsem myslel, bylo, že se budu poflakovat s holkama a bude to super. Neuvědomil jsem si, že obvyklým zákaznicím Marks and Spencer je pravděpodobně kolem padesáti, ne-li víc. Nevydrželo mi to moc dlouho. Tenkrát jsem dost hulil a jednou jsem to zalomil přímo ve skladu, na měkoučkých balících s oblečením. Vyrazili mě dost rychle. (smích)
Aktuální album The Best of... So Far vyšlo u příležitosti desátého výročí kapely. Co vydáte k tomu dvacátému?
(smích) Doufám, že tu ke dvacátému pořád budeme. Mám velkou radost z toho, kam až jsme za dobu našeho fungování došli, a výběr toho nejlepšího tohle odráží. Vážně žasneme nad tím, že to lidi pořád baví. Vím, že to bude znít trošku lacině, ale když lidi nechodí na tvoje koncerty, neudržíš se moc dlouho. Takže teď slavíme. The Best of… So Far je oslava. Vnímáme ho jako ukončení jedné kapitoly. V tuhle chvíli doděláváme novou nahrávku, a to nás samozřejmě všechny zajímá. Ale chceme taky oslavit těch deset let, užít si letošní rok a nechceme to zatím zastínit novou hudbou.
Nová deska ještě není hotová, ale nemá k tomu daleko, takže jakmile skončí aktuální turné, budeme mít nové album, což je skvělé. Normálně by to totiž vypadalo tak, že se po skončení turné kapela na celý další rok zavře ve studiu a budeme skládat, což se nám nechtělo. Řekli jsme si, že chceme mít novou hudbu už připravenou. Takže na tom teď pracujeme.
Na pražském koncertě uslyšíme i něco z připravovaného alba nebo se budete soustředit na bestofku?
Nebudeme hrát moc nových věcí. Samozřejmě na The Best of… So Far jsou i dvě nové skladby, ty zahrajeme, ale jinak se budeme soustředit na to nejlepší. Koneckonců turné i deska na to odkazují a lidi chtějí slyšet hity. Nemůžeme hrát stranu B – kdybychom to zkusili, asi si dost vyslechneme. (smích) Takže to budou hitovky a oslava. Na novou hudbu bude spousta času příští rok. A dost se na to těším, protože nový materiál je fantastický.
Album má skvělý přebal, odkud přišla inspirace?
Inspirovalo nás ledacos, ale finální podobu získal díky našemu londýnskému kamarádovi, umělci. Ten připravil ohromné plátno, my přišli s věcmi, které jsme za posledních deset let nashromáždili, a prostě je na to plátno hodili. On přes ně pak maloval. Měli jsme na výběr z několika verzí a myslím, že jsme vybrali tu pravou. Je to úžasné dílo.
Jméno The Kooks odkazuje na skladbu Davida Bowieho, proto mě zajímá, co říkáš na jeho poslední album Blackstar a jak jste vnímali jeho odchod?
Sice už nějakou dobu kolovaly zvěsti, že na tom není moc dobře, ale nikdy není dobrý čas na to odejít. Jsme samozřejmě všichni velkými fanoušky jeho hudby, já odmala a taky vždy budu. Bowieho tvorba bude i nadále inspirovat a ovlivňovat další generace hudebníků. Jeho poslední album jsem si koupil, párkrát jsem si ho poslechl, ale neměl jsem ten okamžitý dojem “to je ono, to je neuvěřitelné”. Jsem spíš fanoušek jeho starší tvorby. Ale zrovna včera jsme se v kapele bavili, že je potřeba si Blackstar pustit víckrát; a teď se o tom bavíme spolu, takže díky za připomenutí, udělám to.
Na závěr jedna technická – jaký je tvůj oblíbený aparát?
Mám úžasný basový zesilovač ze šedesátých let, Acoustic 360. Je vážně stařičký, tenhle typ má jen jeden reproduktor. Vzhledem k jeho stáří není z nejspolehlivějších, ale sakra, ten zvuk za to stojí! I když chvíli trvalo, než jsem se k němu dopracoval. Dřív jsem používal Ampeg 15, jenže s tím se nedá jezdit turné, prostě jsem je likvidoval. Jednou jsem si půjčil Acoustic 360 a zbláznil se do něj. Problém byl, že už se dávno nevyrábí a bylo těžké se k nějakému dostat. Jeden z chlapíků, kteří je dříve vyráběli, viděl, že s jedním starým hraju, a tak je znova začal dělat a jeden mi věnoval. Tohle nejspíš nebude to nejzajímavější z našeho rozhovoru, ale někoho by to zajímat mohlo. (smích)
Live: The Kooks (uk) + Lake Malawi + The Academic (irl)
11. 11. 2017
Malá sportovní hala, Praha
www.facebook.com/events/1902604716638429
www.thekooks.com
Libor Galia 12.12.2024
Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.
Jiří V. Matýsek 09.12.2024
Se sdílným švédským jazzovým kytaristou jsme zapadli do jedné z hospod v centru Brna. Diskuze nad typicky českým gulášem se ubírala po unikátních cestičkách.
Abbé 04.12.2024
Členové 1914 vystupují pod smyšlenými identitami vojáků, včetně služebního zařazení. Rozhovor.
Libor Galia 26.11.2024
Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.
Abbé 06.11.2024
Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
Klára Řepková 23.10.2024
Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.
Banán 09.10.2024
Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.
Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024
Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.
Abbé 03.10.2024
Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…