Petr Wagner, Vasil Jurásek: Meziprostor nás baví jako celek

Festival Meziprostor je originál. Odmítá komerční sponzory, ale zdůrazňuje, že akce není zdarma a na všechny náklady se pokouší vybrat formou dobrovolných příspěvků. K tomu si přidejte jasné ideové vymezení: „Všechny bytosti jsou už před narozením součástí určitého prostoru. Tento prostor ovšem není ohraničen pouze nebem a zemí, ale definuje ho spousta nepřirozených mantinelů. Ať už jde o státní hranice, příslušnost k rase, náboženství, ploty sociální rezervace, předsudky nebo osobní, tělesný a duševní dosah… Neuhasitelnou touhou jak lidí, tak i ostatních tvorů je tyto umělé hranice překračovat. Nejen ty viditelné, hmatatelné a pozemské, ale hlavně ty, za nimiž je nebe a podzemí. Za okrajem jednoho prostoru a před začátkem dalšího vidíme náš meziprostor,“ prohlašují organizátoři. Pestrý, nejen hudební program a samozřejmě speciální lokalita Skalákova mlýna v Meziříčku – ráj to na pohled. Nalákat jsme se nechali Petrem Wagnerem a Vasilem Juráskem z pořadatelského týmu.

Každý rok má váš festival nějaké jednotící téma, jaké je letos?

Petr: Nečekaná situace, kdy jsme dlouho nevěděli, zda vůbec letošní Meziprostor bude, nás nakonec přinutila přeložit plánované téma na příští rok. Letošek je vlastně tak trochu meziročník. Ale cítili jsme, že i kdybychom ho měli dělat jen pro sebe a nejbližší okruh kámošů, má to smysl, tím spíš, že náš hostitel Skalák nás významně podporoval v tom, abychom do toho letos šli navzdory dlouhému období nejistoty, kdy obvykle probíhají hlavní přípravy.

A jaké téma se překládá, proč jste ho zvolili?

Vasil: Ano, letošním tématem mělo být Jsme příroda. Téma se sice překládá na následující rok, ale mnoho z něj zůstává i letos. Ať jde o letošní hosty anebo skutečnost, že se akce pořádá na Skalákově mlýně, kde to spojení s přírodou je.

Jaký přínos pro návštěvníky je pro vás nejdůležitější? Rozšíření obzorů, příjemně strávený čas, setkávání a tvoření komunity?

Petr: V podtitulu máme slovo “setkání” a o tom to asi nejvíc je. Setkávání a dialog přirozeně přináší rozšíření obzorů, vzali jsme si za cíl propojování různých part a skupin, kapely, workshopy a hostující řečníci jsou vlastně mediátoři celého procesu. Přijde nám zásadní budovat lávky a můstky, propojovat a kontaktovat se. Čím víc se nám zdá současná společnost rozdělená, tím zásadnější je na tom pracovat. Je to i součástí mojí osobní mise.

Většina festivalů se soustředí na hudební program, Meziprostor ale srovnatelně velký důraz klade na doprovodné výstavy, workshopy, diskuze. Jsou jména, která se k vám pravidelně vrací?

Petr: Jednou ze skvělých věcí na Meziprostoru je, že jezdí opakovaně lidé, co v dřívějších letech vedli workshop nebo přednášeli, aby si to prostě jenom užili. Nemálo z nich cestuje zdaleka jako traveller a kazatel Andrew Jones nebo někdejší kazatel ze Salemu Phil Wyman a další. Ale je pravda, že letos se objeví minimálně dvě osobnosti, které už v dřívějších ročnících něco na práci měli: slammerka Ellen Makumbirofa a Martin C. Putna.

Jak je postavená diskuzní dramaturgie? Jaké meziprostory se budou ohledávat?

Vasil: Meziprostor je o setkávání a poznávání se. Témata vyplývají na povrch z toho, co v nás aktuálně rezonuje, a na akci přijíždějí hosté, se kterými se zrovna zkřížily naše cesty a kteří mají k danému tématu co říct. Samozřejmě to není tak jednoduché a za vším stojí taky hodně úsilí. Chtěl jsem ale vystihnout, jak důležité pro nás je to setkání a setkávání. Označení Meziprostor má vystihovat místo, kde setkání – různých názorů, různých kultur – je možné.

Jak dlouho festival funguje, jak vznikl?

Petr: Letos bude Meziprostor pošesté. A s trochou nadsázky bych řekl, že vznikl prostě proto, že ho bylo potřeba. Cítili jsme, že o místa svobodného setkávání mezi nebem, podzemím a vším možným mezi tím je potřeba trochu zabojovat, akce tohoto druhu vznikají těžko a mizí až příliš rychle. A taky pro nás z týmu je to pokus o trvale udržitelný rozvoj aktivit, které sice nebudou mít nikdy masový ohlas a stojí dost energie, ale vidíme v nich smysl a hůř by se nám bez nich žilo.

Děláte i něco během roku?

Vasil: Každý z nás, co se na Meziprostoru podílíme, jsme nějakým způsobem kulturně či společensky aktivní. No a – nechci, aby to vyznělo hipísácky – Meziprostor během roku žije v nás. Samotný festival je pak místem, kde se právě s ostatními dělíme o své zážitky a zkušenosti a přispíváme tím, co umíme – ať už je to příspěvek do programu anebo jiná dobrovolnická činnost.

K festivalu neodmyslitelně patří i lokalita Skalákova mlýna.

Petr: Bez Mlejna a podpory Skaláka a Šárky by žádný Meziprostor nebyl, o tom žádná. Neznám žádné jiné místo s kombinací postapo atmosféry, výparů undergroundu sedmdesátých let, včetně toho, co třebas mě osobně na něm odpuzuje, se silným podtónem nikdy nekončícího vzdoru proti většinové společnosti a zároveň porcí zvláštního klidu a pocitu vytrženosti z ruchu okolního světa. Každý rok znovu si říkám, jen ať to ještě nějakou dobu vydrží!

Za organizací stojí spolek Meziprostor a několik lidí z různých kolektivů a skupin. Které to jsou?

Petr: Vlastně máme několik kamarádských okruhů, z nichž většina je propojená už od devadesátek. Ústí reprezentuje hlavně šéf Meziprostoru Kopy, pak je tam pražská sekce, Hradečáci, Morava, nezastupitelné Slezsko a další nabalení individuální podporovatelé, mentoři, kamarádi.

Vasil: Pokud bychom měli jmenovat konkrétní kolektivy, jsou to lidi z Živé Mandaly, Bughead Records, Tentworku, několik ročníků s námi organizoval kolektiv Prázdné trůny.

Nejhezčí zážitek loňského ročníku?

Petr: Těžko říct, vždycky mě Meziprostor baví jako celek. Ale myslím, že super byl rozehřívací koncert Povodí Ohře, UJD ve skvělé formě a závěrečná bohoslužba, při které vstal náhle pod křížem z mrtvých Kilián z Hyenxxx. To se jen tak nevidí.

Jak myslíš, že změní koronavirus alternativní kulturní scénu? Nebo by sis přál, aby se změnilo…

Vasil: Já jsem v tomto ohledu asi dost pozitivní. Mám pocit, že alternativní scéna byla vždy dost semklá a koronavirus ji semkl snad ještě víc. A o to podle mě jde, ne?