David Vo Tien | Články / Reporty | 16.10.2014
Na koncerty v Kavárně Potrvá mám zvláštní štěstí. Jestli za to může náhoda, načasování nebo hvězdný prach, je úplně jedno. Za poslední dva roky jsem tu byl třikrát a pokaždé jsem si odnesl víc než jen hudební zážitek. První český koncert Chelsea Wolfe, naprostá magie. A přídavek Sunstorm na místní piano zahraný s kytaristou Kevinem Dockterem byl dojemně upřímný a podtrhl celý večer s křehkou silou slečně Vlkové vlastní. Pak návštěva poštovních rockerů Deadhorse - jen málo koncertů mě nabilo optimismem jako tenhle. Nebýt toho večera, asi nezačnu hrát zase na kytaru. A bylo nás tam pět, což není žádná řečnická figura, a Deadhorse stejně hráli, jako kdyby Potrvá praskala ve zdech. A teď k tomu připočtu Kalle a Kojotku. Jednota místa, jednota ženy. Chci říct, že kromě místa tyhle koncerty spojuje právě to, že nebylo večera bez ženy na pódiu.
První akustický set Kalle. Dává to smysl. Zní to jinak, smyčky, zboostrovaná kytara, bicí automat v Black Water - nechybí. Rytmický základ, který si David běžně smyčkoval, zůstává. Stejně hypnotický, možná o to víc, je možné se soustředit jen na něj a Veroničin zpěv. Hudba Kalle je uhrančivá, koncerty jakbysmet. Ostatně kdo myslí na osu Veena, Nod Nod, David a Veronika, Kalle, není překvapený, jen se nepřestává divit, žasnout. Veronika má před sebou na stole jakousi skřínku skrývající klávesy (že by harmonium?). S absencí nasmyčkovaných kytar a buření přibývá intimita, křehkost celkového vyznění. Už jsem viděl Kalle nejméně třikrát, ale tak příjemná atmosféra a srdečná odezva publika byla jen v Potrvá. Veronika zpívala s úsměvem, David soustředěný s lehce zasněným výrazem, komunikace mezi dvojicí působila roztomile, nejednou rozesmála. Těším se na další vystoupení, akusticky nebo s technikou po celé podlaze, ať už to bude kdekoli.
Ellen Koyote. S ouškama na hlavě, ocáskem a fialovými vlasy jako by vypadla z Miyazakiho říše. Kdyby někdo v tu chvíli, kdy vesele hrála své ztřeštěné i vážné písničky, přišel se strojkem v ruce, řekl bych: sere pes. Hoď mi tam Vikinga Vika, Mumínka, Ronju dceru loupežníka a hlavně nezapomeň Kojotku. Nastraží ucho, zaposlouchá se a říká: teď budu potřebovat pořádné piráty, tak znova. No kdy jste naposledy na koncertě dělali piráty a vlky? Nevíte. Jak ji tak pozoruju, říkám si, že je určitě bardka. Tedy dcerou ne loupežníka, ale barda (nebo loupeživého barda), jen vyměnila mandolínu za kytaru. Kdyby ve středověku mohly být bardy i děvčata. Tentokrát doprovází Koyote na cestě Snake, dcera sítotiskaře a pianisty. Kromě toho, že tiskla merch i plakáty na turné, hraje na klávesy, pokud zrovna neusrkává zpovzdálí pivo. „Vadí?“ - „Nevadí.“
Koyote and the Snake (nor) + Kalle
13. 10. 2014, Kavárna Potrvá, Praha
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.