Anna Mašátová | Články / Reporty | Do 11.11.2016
Popravdě, do beznadějně vyprodaného Fora Karlín kráčely davy s jistou obavou. Poslední pražský koncert v Lucerně před třemi lety měl do nezapomenutelného zážitku daleko.
Úvodní půlhodinka patřila velšským The Joy Formidable. Trojice vedená rtuťovitou kytaristkou a zpěvačkou Rhiannon "Ritzy" Bryan předvedla poměrně slušný set, ve kterém se vyznali k lásce k Placebu, trhali kytarami o sto šest, jen se zdálo, že podobnou muziku i styl zpěvu už jste kdesi slyšeli... u dalších x kytarovek.
Every You Every Me zaječí z projekce a běží klip. Kapely, jak se zdá, netřeba, fanoušci si zpívají s videem, když ale nastoupí hvězdy, jekot zesílí. Stefan Olsdal snad ještě o něco hubenější než naposledy (ano, jde to), Brian Molko opět nešetřil s makeupem, výroční turné probíhá v rozšířené sestavě o Williama Lloyda, Fionu Brice, Nicka Gavrilovice, za bicími sedí Matt Lunn. Vše je, jak má být.
Pár kousků na úvod a přivítání, nestačíte se divit. Ten tam je přinasraný, dramaticky se tvářící umělec. Molko evidentně dobře naladěn, vítá se s první řadou jako se starými známými - i když oni to v podstatě staří známí jsou, internacionální groupies jedou podstatnou část turné - a pohaní Brexit. Narozeninový mejdan s tisícovkami příchozích může začít.
Without You, I'm Nothing, Molko zmíní svou ikonu Davida Bowieho, několikrát narazí na transgender, otcovsky pokárá fanoušky sledující koncert přes mobil v touze natočit si nějakou památku. 36 Degrees zpomalené a táhnoucí se jako med, v cílové rovince se přidává do kroku a vyzývá k tanci, For What It's Worth, Song to Say Goodbye, The Bitter End ohlašují konec dvacetipísňového setlistu.
Ale jistě, dojde i na štědré přídavky. Vlastně je to celé až podezřele sympatické a pozitivní. Placebo své dvacetiny oslavili s vkusem, humorem a skvěle odehraným vzpomínkovým setem bez jediné vady, ostatně rozervanost by byla vzhledem k jejich věku snad i směšná. Dospělost jim nadmíru sluší, kéž jim také vydrží.
Placebo (uk)
8.11.2016, Forum Karlín, Praha
Foto (c) Adam Hencze
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.