Anna Mašátová | Články / Reporty | Do 11.11.2016
Popravdě, do beznadějně vyprodaného Fora Karlín kráčely davy s jistou obavou. Poslední pražský koncert v Lucerně před třemi lety měl do nezapomenutelného zážitku daleko.
Úvodní půlhodinka patřila velšským The Joy Formidable. Trojice vedená rtuťovitou kytaristkou a zpěvačkou Rhiannon "Ritzy" Bryan předvedla poměrně slušný set, ve kterém se vyznali k lásce k Placebu, trhali kytarami o sto šest, jen se zdálo, že podobnou muziku i styl zpěvu už jste kdesi slyšeli... u dalších x kytarovek.
Every You Every Me zaječí z projekce a běží klip. Kapely, jak se zdá, netřeba, fanoušci si zpívají s videem, když ale nastoupí hvězdy, jekot zesílí. Stefan Olsdal snad ještě o něco hubenější než naposledy (ano, jde to), Brian Molko opět nešetřil s makeupem, výroční turné probíhá v rozšířené sestavě o Williama Lloyda, Fionu Brice, Nicka Gavrilovice, za bicími sedí Matt Lunn. Vše je, jak má být.
Pár kousků na úvod a přivítání, nestačíte se divit. Ten tam je přinasraný, dramaticky se tvářící umělec. Molko evidentně dobře naladěn, vítá se s první řadou jako se starými známými - i když oni to v podstatě staří známí jsou, internacionální groupies jedou podstatnou část turné - a pohaní Brexit. Narozeninový mejdan s tisícovkami příchozích může začít.
Without You, I'm Nothing, Molko zmíní svou ikonu Davida Bowieho, několikrát narazí na transgender, otcovsky pokárá fanoušky sledující koncert přes mobil v touze natočit si nějakou památku. 36 Degrees zpomalené a táhnoucí se jako med, v cílové rovince se přidává do kroku a vyzývá k tanci, For What It's Worth, Song to Say Goodbye, The Bitter End ohlašují konec dvacetipísňového setlistu.
Ale jistě, dojde i na štědré přídavky. Vlastně je to celé až podezřele sympatické a pozitivní. Placebo své dvacetiny oslavili s vkusem, humorem a skvěle odehraným vzpomínkovým setem bez jediné vady, ostatně rozervanost by byla vzhledem k jejich věku snad i směšná. Dospělost jim nadmíru sluší, kéž jim také vydrží.
Placebo (uk)
8.11.2016, Forum Karlín, Praha
Foto (c) Adam Hencze
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.