Touhy a kouzla, Placebo

Kudy? Hlavní bránou a potom rovnou až dozadu. Venku výheň a vevnitř taky. Brněnské vystoupení kapely Placebo připadá na pavilon G1 v areálu výstaviště a organizátoři navíc musí “bojovat” se zatemněním nestandardního koncertního prostoru. Boj s větrnými mlýny ztěžuje fakt, že pár hodin před startem promotér posunuje časomíru a koncert začíná o půl hodiny dřív. Stage “zalitá sluncem” je při indoor akci hodně zvláštním elementem. Venku světlo a vevnitř taky.

Puberťák už nejsem nějakej ten pátek, ale občas se tak chovám. Kdo ne, že? Blbosti, zážitky, písničky a filmy formující osobnost v tomhle divokém období jsou většinou zásadní a postupem času na sebe nabalují další důležitý materiál. Hrdinové, idoly i padouši. Jedním takovým neodolatelným grázlem byl v roce 1999 Ryan Phillippe coby Sebastian Valmont ve snímku Velmi nebezpečné známosti. Romantické drama “pochybných” kvalit se stalo kultem pro velké množství mileniálů a nemalou zásluhu na tom měl taky hitový soundtrack, na kterém se sešli například The Verve, Blur, Skunk Anansie, Fatboy Slim nebo Faithless. Celé kolekci dominovala vynikající skladba Every You Every Me od Placebo, která otevírá film i soundtrack. Dokážete si představit průřez kariérou Placebo při oslavách dvaceti let od vydání debutové desky bez hitu no. 1? Ani na okamžik. Kapela na to pamatuje, a přesto, že píseň nehrají aktuálně živě, zní z pódia. Intro v podobě videoklipu z kasina, retrospektivní záběry s letopočty a nástup na scénu.

Velký stadionový zvuk Placebu nesluší. V některých momentech se úplně ztrácí důležité harmonie, melodická linka druhé nebo třetí kytary mizí v hutném a zbytečně přebasovaném souzvuku ústředních muzikantů, klávesy při svižné hitovce Song to Say Godbay zůstávají uvězněny na pódiu. Molkovi to naštěstí zpívá jedna báseň, takže díky dostatečně vytaženému vokálu nejde o nic tragického. Na druhou stranu jsou v setlistu skladby, které díky decentnějšímu pojetí vynikají propracovanými aranžemi a křehkou atmosférou. Následují gradující Twenty Years, Special Needs nebo Without You I'm Nothing při které kapela díky projekcím vzpomíná na Davida Bowieho. Po loňském úmrtí jejich hudebního vzoru má skladba nový rozměr, take the plan, spin it sideways/ without you, I'm nothing at all. Není duet, jako duet.

Do finále skáče dav po hlavě, zpívá The Bitter End. Dvakrát plánovaný přídavek a horká letní noc za okny. Slunce zapadá chvíli před koncem koncertu a publikum zažívá standardní koncertní atmosféru až během posledních minut. Divný scénář. Sedáme do auta a hurá do Atlasu na malinovku se zázvorem nebo extra hořký a voňavý pale-ale. Chutě v pití i muzice máme rozdílné, ale převažuje spokojená nálada. Touha vidět Placebo v malém klubu s vysněným zvukem zůstává, ale nenaplněná očekávání mají taky své kouzlo.