Shaqualyck | Články / Reporty | 17.10.2014
V Olomouci je Jason Orlovich jako doma. Není to tak dávno, co v Galerii U mloka sólově seznamoval tamní osazenstvo s projektem Polite Sleeper, loni dorazil rovnou s novou kapelou Total Heels a byl z toho večírek, na jaké se nezapomíná. Elektrizující dusno a masu křepčících těl mám v živé paměti dodnes, stejně jako hektolitry potu stříkajícího na všechny strany, o slinách ústředního vokalisty na mém obličeji nemluvě. Rock´n´roll. Ne nadarmo se říká, že skutečná síla songu se ukáže až naživo.
Rok se s rokem sešel a Total Heels jsou zpět. S novým kytaristou i novými písněmi, jen Mloka protentokrát vyměnili za mini rampu, vlastními silami vysochané útočiště místních street fighterů. Jestli máte slabost pro skejty a DIY estetiku, neváhejte a přijďte nakouknout. Nemáte? Dorazte tak jako tak! Podobnou kulisu vám jinde nabídnou jen stěží a lineupy zdejších koncertů rozhodně stojí za pozornost. Když oželíte absenci klimatizace, točeného piva a polstrovaných seslí, bude se vám tam líbit. Stejně jako všem, kteří přišli v úterý večer omrknout valašské Facany a zhodnotit aktuální formu Total Heels. A nebylo jich málo.
Nálepka hardcore-punk věstila drtivou smršť bleskových riffů sypaných do zhusta pogujícího davu. Omyl. Čtveřice ogarů z ValMezu byla pohotová, rychlost však snesitelná a kdo se rozhodl hledat ostřejší melodie, neměl problém. Všechna čest zvukaři, nic nesplývalo, každé hrábnutí do strun vyniklo v celé své zničující kráse. Vokál chrčel přesně v duchu (sub)žánrových tradic. Co jeden vnímá jako manifest, druhý diagnostikuje coby rakovinu hrtanu, ale očima koulí oba stejně. Padouch nebo hrdina, lidi fascinovaně civěli do hradby z basy a bicích a užívali si každý tón nepoddajné kytary, která si nás všechny dávala jak Krysařova píšťala. Jako by dredatý frontman křičel „Mám tě rád!“ a myslel to smrtelně vážně. Burácející Agónii sborově odkývalo celé publikum a šlo se na vzduch. Pořád vidím tu lebku se skříženýma valaškama v očních důlcích, s důmyslnějším artworkem jsem se letos na koncertě nepotkal.
V Kodani usazení Total Heels s nástupem ani zvukovkou nijak nepospíchali, desátá večerní je nevzrušovala. Nakonec hráli slabou půlhodinku, ale k rozdovádění obecenstva, které se během pauzy rozrostlo na menší dav, to bohatě stačilo. Starší věci zabíraly na první dobrou, ty nové o dvě pikosekundy později. Orlovich je rozený frontman a chodící autobaterie v jedné osobě. Na každou notu má deset pohybů, víčka přivřená, ruku křečovitě vystrčenou do první řady, jako by byl v transu. Roztěkaný zpěv prokládal plamennou recitací a užíval si souhru dobře poskládané kapely. Naspeedovanou garáž plenila kurážně přímočará kytara, tempo hlídaly akurátně tvrdé bicí, zdivočelé hammondky pod údery loktů dotvářely punkovou psychedelii. Rychlé, jednoduché a chytlavější než mucholapka. TOTAL FEELS! Jen kapela vypadala oproti minulému vystoupení krapet unaveně, přídavek se nekonal. Snad pánové šetřili síly, šňůra je dlouhá. V závěru Jason ještě pochválil ad-hoc malovanou výzdobu (ty rudé střevíce na jehlách byly fakt parádní!), prohodil něco o desce a slíbil, že se v Olomouci brzo ukážou. Zase za rok?
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.