Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 13.06.2016
Namalujme si: Mišmaš párty probíhá na statku Ústsko nad obcí Bojkovice, z něhož je krásný výhled na okolí, zámek Nový Světlov a podhůří Bílých Karpat. I po třiadvaceti letech se stále jedná o DIY akci bez sponzorů, vyhazovačů a oplocení. Koncerty probíhají v maštali a na louce ve stanu, taneční stage vedle ruin staré stodoly, poblíž vinný sklípek a jako bar slouží upravený hospodářský dům. A kdo tam byl, ten ví, že je to ještě lepší než z papíru. Pár podrobností jsme probrali s jedním z pořadatelů, s Broňkem Slezákem.
Proč děláte MišMaš?
Festival pořádáme, protože nás to prostě hodně baví. Vznikl před mnoha lety jako oslava narozenin a postupně se z toho pro nás stal hlavní bod v roce, kdy máme možnost potkat se všemi známými, kamarády, posedět u ohně, pokecat. Celé by to ovšem tak dlouho nevydrželo bez jednoho zásadního prvku, a tím je místo, kde MišMaš děláme - statek Ústsko. Statek má více než stoletou tradici, byl navrácen v restituci jako totální ruina a má pro nás velmi silné kouzlo. Statek na kopec nad obcí - na jedné straně výhled na místní zámek na protějším kopci, na druhé straně lesy a magické západy slunce. Z Ústska se postupně svépomocí stala udržovaná ruina, které bychom rádi aspoň v letní sezóně vdechli život.
Takže parta, která festival pořádá, není místní, sjíždí se tam jednou ročně, představuju si to správně?
Nene, u nás je to tak, že téměř všichni pochází z Bojkovic nebo nejbližšího okolí, jen jsme se v životě někteří trochu rozprchli po České republice (případně na pár let do zahraničí). Nicméně všichni to vnímáme jako svůj domov a neustále se vracíme. Máme tu rodiny, přátele. Je fakt, že oba hlavní dramaturgové žijí v Praze a Brně, ale to vnímám jako výhodu. Navíc v dnešní době je svět jedna velká vesnice, pokud chci, můžu mluvit častěji s člověkem, co žije na druhé straně zeměkoule než se sousedem.
Na které méně známé kapely se návštěvníci můžou těšit?
Letos je festival vyvážený v tom ohledu, že máme ostřílená festivalová jména, ale zároveň i účinkující, kteří se na festivalech moc nevyskytují. S Gurun Gurun dorazí japonský zvukový experimentátor Asuna, v pátek v noci se u nás představí jihlavský dark ambientní Tábor radosti. Jsme přesvědčení, že to je princip festivalu, rozšiřovat obzory za hranice, ke kterým se běžný posluchač ani nepřiblíží. Obzvlášť zajímavá bude letos i naše elektronická scéna, o kterou se starají kamarádi z Bassta fidli. Ta se letos zaměří na prolínání elektronické taneční hudby a hudby tradiční a představí mimo jiné dva zástupce jihoamerické scény, kolumbijskou djku Pachamamu a v Berlíně usazeného argentinského producenta Intiche.
Na první pohled se zdá, že lajnap není letos tak bohatý na „taháky“ typu Astronautalis, při vší úctě k Felixi Kubinovi (skvělý tah) a Timu Remisovi. Neměli jste i takové reakce na zveřejněná jména?
Když budu maximálně upřímný, loni byl výjimečný rok na divácky atraktivní kapely, který se jen těžko může opakovat, čímž samozřejmě netvrdím, že letošní rok by byl nějak horší. Ono trefit se do termínu není nic jednoduchého a samozřejmého. Příští rok může být zase všechno jinak. Co se týká ohlasů, zatím jsem tento názor nezaznamenal, jenomže ono stejně těch názorů je vždycky předem poměrně málo. Anebo si ten negativní názor lidi nechali pro sebe a projeví se to na návštěvnosti. Druhá věc je taková, že když zveřejníš kapely na facebooku, nejvíc lidí dá stejně lajk tomu, co důvěrně zná a je to česká kapela.
Nějaké novinky v oblasti služeb, ubytování, občerstvení nebo mimohudební zábavy?
Letos chceme rozšířit nehudební program. Naši kamarádi z uherskobrodského Ulitého kafé nám kromě kávy připraví i program složený z autorských čtení, cestopisů, diskuzí - prostě z toho, co dělají během roku ve své kavárně. Pro část návštěvníků to může být příjemné zpestření. Výrazně upravíme celý prostor plátěné scény, která místy trochu praskala ve švech. Nicméně považuji za důležité zdůraznit, že nechceme nijak růst do velikosti. Prostor jako takový není nafukovací a ani to nechceme. Chceme jen ten náš statek trochu zvelebit a zútulnit.
Kdo bude letos hrát ve vinném sklípku?
Tam hraje vždy v pátek večer cimbálovka. My jsme je dřív měnili, aby hrál každý rok někdo jiný, ale toto hraní má svá specifika a ne každý to zvládne. Takže jsme našli partu muzikantů poskládanou z různých cimbálovek, a ta nám vyhovuje tak, že to nebudeme měnit. Jednou nám dokonce řekli, že kdybychom je nepozvali, přijedou stejně a budou hrát mimo program.
Když se podíváš na festivaly kolem – kam se letos pojedeš podívat, která akce ti přijde blízká tím, jak vypadá, jakým způsobem je dělaná?
Teď budu mluvit jen za sebe a já, i když je to hodně vzdálené MišMaši, jezdím už šestnáct let na Pohodu. Přes spoustu výhrad má Michal Kaščák můj obrovský obdiv. Letos se snad konečně dostanu i na Besedu u bigbítu. Na konci léta bych pak rád vyrazil na akci Silver Rocket. Tím, že žiju v Praze, chodím na jejich akce poměrně často, a to, že jsou mezi námi nějaké vazby, je myslím z programu MišMaš i vidět.
MišMaš už děláte třiadvacet let – je to vůbec možné? Bez sponzorů, vyhazovačů a oplocení. Nechci z toho dělat nějakou hippie oázu, na druhou stranu je přirozené, že s novými lidmi v týmu přicházejí nové myšlenky a posuny, věci a doba se mění…
Nic samozřejmě není idylické, momentálně nás to ale pořád hodně baví, takže pokud to bude možné, budeme pokračovat dál. Navíc si "řízení" festivalu držíme pevně v rukou a jsme dost tvrdohlaví, než abychom si do toho nechali moc mluvit. To bude možná i důvod, proč se náš tým tak úplně nerozšiřuje a neomlazuje. Interně se samozřejmě dost dohadujeme a na spoustu věcí máme odlišné názory. Už proběhla i několikrát diskuze např. na téma financování festivalu (HitHit, přispěvatelé). Nepřál bych ti být u toho. Štěstí, že jsme tak velcí kamarádi.
Doba se sice mění, ale mám pocit, že vzniká víc akcí, které to dělají dost podobně jako my, a že je hodně lidí, které to takto baví. Nedávno jsme si říkali, že tím, jak to děláme, jsme možná ideální hipsterský festival.
Máte objednané počasí? Nebo je to fuk?
Na MišMaši za těch 23 let bylo mnohem více roků deštivých než slunečných. Jsou lidi, kteří říkají, že bez bláta to není ono. Pokud nebude nějaký mordor, tak je to asi fuk. Ale pokud máš telefon na někoho, u koho si můžu objednat 25 °C a skorojasno, tak sem s ním!
Libor Galia 12.12.2024
Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.
Jiří V. Matýsek 09.12.2024
Se sdílným švédským jazzovým kytaristou jsme zapadli do jedné z hospod v centru Brna. Diskuze nad typicky českým gulášem se ubírala po unikátních cestičkách.
Abbé 04.12.2024
Členové 1914 vystupují pod smyšlenými identitami vojáků, včetně služebního zařazení. Rozhovor.
Libor Galia 26.11.2024
Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.
Abbé 06.11.2024
Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
Klára Řepková 23.10.2024
Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.
Banán 09.10.2024
Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.
Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024
Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.
Abbé 03.10.2024
Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…