Pořadatelská: Adam Svoboda (Kavárna Potrvá)

Kavárna, klub, bar. Malý prostor, velké koncerty. Když otevřete dveře, snadno vstoupíte do našlápnutého setu v hudebním klubu, živého baru i klidné kavárny, kde můžete v klidu usrkávat své latté. Po několika letech migrování z místa na místo se našla kavárna Potrvá v pražských Dejvicích. V posledních osmi letech jsou její aktivity provázány i s festivalem pro židovskou čtvrť v Boskovicích, kde má svou vlastní stage. O té a nejen o ní si s námi popovídal Adam Svoboda.

Potrvá, jestli se nepletu, letos trvá třináctým rokem. Kdykoliv si na kavárnu vzpomenu, automaticky mi naskakují asociace: často dosud nepříliš známí interpreti, první samostatné koncerty, písničkáři, experimentátoři. Pořád máte stejný vkus a stejný cíl?
Třináct to ještě není, v prosinci jsme oslavili kulatých deset let, ale aspoň k té třináctce se snad ještě dopracujeme. Ano, v podstatě máme stále stejný vkus. Jsme malinký prostor, který v sobě kloubí kavárnu, bar i klub, takže nám nezbývá nic jiného než dělat malé a skromné koncerty a jsme za to rádi! Troufám si ale říct, že skromné jsou spíše tím, že kapely nejsou třeba ještě moc známé, rozhodně ne tím, že by nebyly kvalitní. Například Republic of Two u nás měli svůj úplně první koncert.

Mezi mnohými mě napadá třeba večer s Jarboe a Father Murphy. Na které ty?
Jarboe s Father Murphy byl skvělý koncert. Pokud bych si měl vzpomenout na ty větší jména, tak u nás hrála například Chelsea Wolfe, Giraffage s XXYYXX nebo moji oblíbenci Die Die Die, ti u nás byli dokonce už třikrát. Máme tu výhodu, že když je kapela na pódiu, tak je v těsné blízkosti lidí a dělá to neuvěřitelnou atmosféru. Taky backstage je tak malinká, že po koncertě kapela prostě musí vyrazit mezi lidi. V tom je ta síla, všechno je to bezprostřední a autentické, milujeme to. Pro mě je těch nezapomenutelných akcí strašně moc, mám slabost pro Kalle, takže kdykoliv u nás hrajou, vím, že to bude super. Moc si pochvaluju spolupráci s Aranem (Silver Rocket, pozn. ed.), ten u nás dělá moc dobrou hudbu.

Do jaké míry se odráží dramaturgie pražských akcí do programu vaší stage na festivalu v Boskovicích? Sázíte spíš na prověřené jména, nebo nové objevy?
Má to určitě návaznost, spousta kapel co hrála u nás v kavárně, hrála následně i v Boskovicích a naopak. Dramaturgii se snažím skládat tak, abych dal příležitost jak nováčkům, tak veteránům. Boskovice jsou pro mě unikátní v tom, že návštěvníky zajímají právě i menší a ne tolik známé projekty, takže je to ideální platforma, kde je představit většímu publiku. Pro spoustu kapel to byl takový křest ohněm.

Koho váš program nabídne letos?
Na letošní ročník se hodně těším, už jen proto, že dramaturgie ostatních scén vypadá dost zajímavě. U nás i letos kladu důraz na „mladou krev“, přivezeme například Market, +-0, Noví lidé a jsem moc rád, že u nás vystoupí Dné. Těším se taky na kytarovku Tribe-J a skvělou písničkářku Aiko. Noční program pak bude patřit Aid Kidovi nebo Mutantům hledajícím východisko. K tomu spousta dalších kapel, divadel, DJs, je toho moc.

Osobitá pražská kavárna a festival na půli cesty mezi Brnem a Olomoucí, jak k tomuhle spojení vlastně došlo? A jak dlouho už trvá?
Letos to bude už po osmé, co budeme součástí festivalu. Začali jsme tehdy pouze jako večírkový stan v podstatě jen s barem. To nás ale brzo přestalo bavit a tak jsme s každým rokem přidávali o kousek víc, až jsme se stali plnohodnotnou scénou. Baví nás to a jsme rádi, že o nás Unijazz stále stojí, za což mu děkujeme.

Jak velkou přidanou hodnotu dává akci specifické místo nebo prostor?
Řekl bych, že prostředí je to, co festivalu dodává jeho jedinečnost. Neznám moc jiných akcí, které by tak dobře a zároveň nenásilně zapadly do celku města. Boskovice nabízejí hodně specifických prostor, ať už to jsou mikve, synagoga, zámecký skleník nebo zříceninu hradu a festival je velmi dobře využívá. My máme štěstí, že naše scéna je na louce obklopené lesem a právě zříceninou hradu, je to naprosto unikátní místo.

Najdeš si cestu i na velké festivaly typu Colours nebo Pohoda, nebo je ti lépe na těch, co udržují spíš "rodinnou" atmosféru?
Na Colours jsem dříve jezdil, ale posledních pár let mám problém s jeho sponzory, takže ho plánovaně vynechávám. Na Pohodě jsem bohužel nikdy nebyl. Osobně mi je nejvíc sympatická Beseda u Bigbítu, kam letos rozhodně vyrazím.

Sleduješ hudební ceny? Jsou podle tebe pro mladou alternativu, která je vám vlastní, přínosem?
Sleduju je z povzdálí. Nominovaná byla spousta kapel, které hrály v Potrvá i v Boskovicích, to mi dělá radost. Jsem rád, že Apollo vyhráli Čáry života, jejich hudbu mám moc rád, ale pořád je tam ta OSA, no... Vinyla je mi o něco sympatičtější a Povodí Ohře jsou výborní. Je to přínos, je dobře, že se někdo zajímá a oceňuje alternativní scénu a že je jí věnovaná, aspoň podle mě, stále větší pozornost.