Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 08.11.2015
Americkou bluesovou, soulovou a r'n'b zpěvačku Wandu Johnson jsme v České republice neviděli poprvé. Nemýlím-li se však, její letošní olomoucké vystoupení bylo prvním, na kterém zpívala doprovázena svou tříčlennou domovskou kapelou Shrimp City Slims Band. A bylo to zatraceně dobře vidět. V momentě, kdy se Wanda Johnson připojila ke kapele, zmizel rozdíl mezi interpretem a doprovodnou kapelou. Wanda Johnson a její band jsou jedno tělo a jedna duše, jsou nedělitelní. Energie, která srší z pódia, je toho jasným důkazem.
Před koncertem jsem měl obavy, aby se to nezvrhlo ve zdlouhavou přehlídku spíše pomalejších, bluesově laděných kusů s niternou, soukromou tematikou - jak se to ostatně často stává u zpěvaček v tomto žánru. Jak šeredně jsem se zmýlil! Wanda Johnson s kapelou od prvního momentu šlápla na plynový pedál a ostré tempo si držela po většinu téměř dvouhodinového vystoupení. Pomalejší, procítěné kusy se tak staly více než rutinou příjemným osvěžením, díky němuž koncert skvěle gradoval.
Publikum v Bounty Rock Café se onoho večera drželo spíše zkrátka. Roztleskat, či dokonce rozezpívat jej bylo téměř nemožné. Přesto, čím více se blížilo finále, tím bylo více těch, kteří se zapojili i jinak než jen pasivním poslechem a vyslanou dávku pozitivní energie Wandě Johnson vraceli. Publikum sice nepatřilo k nejaktivnějším, přesto bylo vnímavé, bouřlivý potlesk na konci budiž jasným důkazem.
Hudba Wandy Johnson, tu více jazzová, tu více do blues, jindy do klasického r'n'b, báječně souzněla s přicházejícím podzimem, vytvořila krásný protipól k melancholii opadajících stromů. Energický, plný nakažlivé radosti, muzikantsky i pěvecky jedinečný.
Wanda Johnson & Shrimp City Slims Band (us)
24. 10. 2015, Bounty Rock Café, Olomouc
Filip Peloušek 30.09.2024
Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory.
Filip Peloušek, Dominik Polívka 29.09.2024
Jak byly první dvě noci pod Veletržákem ve znamení dystopie a pozvolného zániku civilizace, tak sobotní noc posouvá dění do chladné mechanické budoucnosti, kde jsou lidé pouhou vzpomínkou.
Klára Řepková 29.09.2024
Adam Dragun jen občas mezi skladby zařadí proklamace, které mají podtrhnout úzkostlivé vyznění nahrávky o „východoevropské verzi pozdního kapitalismu“.
Dominik Polívka, Jarda Petřík 28.09.2024
Kdo čekal, že program do druhé ranní ryze postávací/posedávací, toho 33EMYBW vyvede z omylu během prvních minut svého frenetického živáku.
Marek Hadrbolec 27.09.2024
Kanadská čtveřice sice několikrát nabídne záchranné lano v podobě melodie nebo silnějšího motivu, nikdo ale nemá vůli se ho chytit a nechat se vytáhnout zpět na světlo.
Dominik Polívka, Kristina Kratochvilová 27.09.2024
Přebíhám rozkopanou silnici k Veletržnímu paláci, který se na další čtyři večery, a brzká rána, stane mnohým druhým domovem. Mám skluz...
Jakub Veselý 27.09.2024
Ďalšie skladby napredujú bez pauzy a dlhé repetičné pasáže nehlásia koniec. Je to jeden celok, ktorý omamuje poslucháčov.
Veronika Tichá 25.09.2024
Z nové desky, na jejíž vydání spustili WWW crowdfundingovou kampaň, úspěšnou po pár dnech, nezaznělo živě nic, nicméně dvojice Anděrových předvedla...
Jarda Petřík 25.09.2024
Jsou to právě tyhle kontakty a propojení napříč AV festivalovou scénou, které v budoucích letech posunou Lunchmeat festival co do prezentovaných projektů výrazně dopředu.
Jarda Petřík 24.09.2024
Po čekání na dostatečně silnou mlhu se rozsvítí intenzivní bílá světla a uprostřed prostoru před projekčním obdélníkem se pozvolna zhmotní postava Katariny Gryvul.
