Články / Reporty

Příliš perfektní večírek (Sophia, Planety)

Příliš perfektní večírek (Sophia, Planety)

gaga | Články / Reporty | 29.11.2017

Britská kapela Sophia se vydala na turné u příležitosti vydání trojdílného živáku As We Make Our Way a u nás si udělala dvě zastávky. Jednu v Brně, kam ji přijely podpořit pražské Planety. A tak jsem se vydala do Kabinetu múz, abych si poslechla skupinu, která tu byla naposledy před sedmi lety...

Planety ve čtyřiceti minutách minutách naservírovaly indie vesmírnou procházku, která se vyváženě věnovala dvěma posledním albům. V sále se rozprostřel svět, který uváděl do snového transu, aby vzápětí strhl svou dravostí a syrovostí zpět do reality. Celý trip ale působil jaksi odtažitě. V některých skladbách byla cítit nesladěnost, sem tam se objevil přechod, který vyzněl rušivě. To by samo o sobě nevadilo, kdyby zpoza mikrofonů vycházela stejná energie jako z nekompromisního bubeníka. Planety skončily i přes varování "zahrajeme poslední dvě písničky" jaksi nečekaně a brzo.

fotogalerie z koncertu tady i tu

Pokud se u Planet zdálo, že chybí zaujetí, u Sophia, kteří hrají už od poloviny devadesátek, to bylo naopak. Už v prvních tónech byla srdce, duše i hlavy všech pěti hudebníků a pekelné soustředění zůstalo až do konce. Chvílemi to vypadalo, že i jejich pohyby jsou sladěné do nějakého zvláštního pódiového chorea. Až z toho mrazilo. Vystoupení začalo pomalejšími skladbami I Left You nebo So Slow, ale ty jako by oproti nahrávce ještě třikrát zpomalily. S odklepnutím prvního tónu klub zaplnil hutný, učesaný a čistý zvuk, ale charakteristická melancholická atmosféra postrádala autentičnost. Jako by z reproduktorů spolu s nostalgií a houpavými melodiemi vytékalo Savo.

Zpěvák a frontman Robin Proper-Sheppard silně připomínal havajského Troye von Balthazara a jeho ukňouraný přednes. Jen texty pracovaly namísto mystifikující alegoričnosti s civilností a upřímností a noisem zašpiněný zvuk nahradily plynulé hloubavé harmonie, které nás odkolébaly až domů.

Info

Sophia (uk) + Planety
25. 11. 2017 Kabinet Múz, Brno

foto © Vlastik Vojáček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace