Protokol: Brother Michael (Psymon Spine)

Počátky skupiny Psymon Spine sahají do doby, kdy se její zakladatelé Noah Prebish a Peter Spears potkali na vysoké a shodli se ve svém vkusu. „Chtěli jsme vytvořit něco, co by bylo experimentální, ale zároveň přístupné a uspokojivé,“ říká Prebish, když uvádí vlivy jako Talking Heads a newyorskou taneční scénu. V našem protokolu jsme vyzpovídali klávesistu a producenta Brother Michaela, abychom nahmátli hlubší kořeny kapely, před jejich pražským koncertem v Crossu.

První píseň, kterou jsi slyšel jako dítě a dodnes si ji pamatuješ?
Wherever I May Roam od Metallicy. Začíná silným úderem do gongu a můj bratr mi tenkrát řekl, že ten zvuk je z toho, jak náš táta kopne kolenem do pračky.

Kterou desku sis koupil jako první?
Kazetu Chumbawamby, protože jsem měl rád písničku Tubthumping.

Album, díky kterému jsi přežil dospívání?
Tady musím poděkovat Nirvaně za In Utero. Když jsem vyrůstal, byl jsem celkem tichý podivín a myslím, že jako miliony dalších tichých podivínů jsem si oblíbil Kurtovy texty a necítil se jako jediný na světě.

A zásadní koncertní zážitek v mládí?
Jako dítě jsem na moc koncertů nechodil, s Noahem jsme navíc vyrůstali v oblasti, kde moc dobrých koncertů ani nebylo. Hodně jsem ve školní počítačové místnosti koukal na Live and Loud od Nirvany, to mi hodně dalo. V roce 2009, což bylo v době, kdy jsem se začínal víc dostávat do světa synťáků, jsem šel na Phoenix, na jejich turné Wolfgang Amadeus Phoenix, a byla to silná show, která se pro mě stala jedním ze základních kamenů Psymon Spine.

Které album tě donutilo dělat hudbu?
Od malička jsem věděl, že chci dělat hudbu a být v kapele. Mám teorii, že když vyrůstáte jako nejmladší bratr, chcete, aby si vaši starší bráchové mysleli, že jste cool, a berete to jako takovou misi. Asi už jenom to, že oni měli hudbu rádi, mě k ní táhlo. Pamatuju si, že první silnou inspiraci jsem cítil z alba Appetite for Destruction. Hodně Axlových textů může být v roce 2024 problematických, ale budu navždy milovat Slashovo hraní, vždycky se u toho cítím jako ohromené devítileté děcko. Jeho party jsou tak úžasné a neskutečné, že jsem toužil vzít kytaru a zkusit se jimi prokousat sám.

Song, na který nikdy nezapomeneš?
Můj asi nejposlouchanější song je The Width of a Circle od Davida Bowieho. Našel mě v naprosto správnou chvíli na naprosto správném místě, kdy jsem si tuhle osmiminutovou epickou jízdu s Mickem Ronsonem začal neskutečně užívat. Jestli se dají písničky ukládat do mozku stejně jako do počítače, tahle je v mém mozkovém harddisku nahoře.

Guilty pleasure?
Na guilty pleasures moc nevěřím. Ale pokud teda musím odpovědět, tak by to byla písnička Baseball Jones ze soundtracku ke Space Jamu. Písnička je od Barryho Whitea a Chrise Rocka, ale mně se líbí hlavně doprovodné vokály a rád si s nimi v hlavě zpívám.

Nejlepší album minulého roku?
Co se týká věcí, které vyšly v roce 2023, tak to bude Crispy Crunchy Nothing od Packs. To album se stalo soundtrackem k mému poflakování a protloukání se loňským létem.

Nejoblíbenější record store?
Máme to štěstí bydlet v jednom z nejlepších měst, co se obchodů s vinyly týče. Mám moc rád Human Head v Brooklynu a určitě jsem tam utratil nejvíc peněz. Taky mám rád obchod John Doe v malém městečku Hudson ve státě New York. Kdyby fakt dobrý obchod s deskama a sousedský blešák měli dítě, byl by to tenhle krámek.

Top 5 nejzásadnějších alb?
Nirvana - In Utero
Justice - †
Radiohead - Kid A
Sonic Youth - Daydream Nation
Wings - Back to the Egg