Články / Reporty

Punk má mozek i svaly (Parquet Courts)

Punk má mozek i svaly (Parquet Courts)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 22.10.2016

MeetFactory žije v zajetí dopravy. Z jedné strany pražský městský okruh, z druhé kolejiště smíchovského nádraží a coby nejbližší kulisa rozpadající se lihovar. Izolovanost, obtížná dostupnost a industriální prostředí jsou pro tento prostor příhodné. Nejenom proto hostí MeetFactory především undergroundové a nezávislé umělce. 19. října šlo o dvojici newyorských postpunkových kapel Parquet Courts a Pill.

Pill měli roli předskokana, i přesto svým garážovým zvukem a stylem, v němž se objevují prvky noise, psychedelie i freejazzu, zaujali velkou část publika. Obligátní trojici kytara-bicí-basa doplňuje coby živoucí organismus saxofon, který nejmocněji rezonuje v hlubokých tónech, čímž kapele dodává temný zvuk; mimoto skvěle spolupracuje s vokálem frontwoman Veronicy Torres. Před nedávnem vydané debutové album Convenience je po pražském vystoupení Pill naprostou nutností k poslechu.

Parquet Courts letos také vydali nové album, v jejich případě už čtvrté (nepočítáme-li Content Nausea, vydané kytaristy/zpěváky Andrewen Savagem a Austinem Brownem pod alter egem Parkay Quarts, bez účasti bubeníka Maxe Savage a basisty Seana Yeatona). Těžiště koncertu se proto pohupovalo právě okolo letošního počinu Human Performace, který se dostal na 50. místo britského žebříčku OCC a bodoval i u kritiků (např. hodnocením 8,4 na Pitchforku).

Přímočaré lo-fi kytary, které někdy překvapí hutným zvukem, přidrzlá hudba a přidrzlé vystupování, tuny energie aktivované a transformované v rave pod pódiem jsou známkou punku živé show Parquet Courts. Při hitech jako Borrowed Time a Ducking And Dodging nohy a lokty létají vzduchem. Jiná tvář se ukazuje v melodičtějších a klidnějších písních, kde jde punková dravost stranou – nejlepším příkladem je Steady on My Mind. Hodně písní pak balancuje někde mezi těmito dvěma polohami, (post-)punk a indie rock hledají společný průsečík.

Newyorská nezávislá scéna v MeetFactory předvedla, že má svaly i mozek. Nadšení publika pak dokázalo, že je u nás srdečně vítána.

Info

Parquet Courts (us), Pill (us)
19. 10. 2016, MeetFactory, Praha
foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace