Le guess who is Preaching the Blues (and all that jazz)? #6

Dnešní čtivo bude pokryto výhradně tipy z hudebního festivalu Le Guess Who?, který se odehrál minulý týden v holandském Utrechtu. Rozsáhlé pojednání ve formě el reportu najdou čtenáři Full Moonu v lednovém vydání, zde se pokusím být méně věcná, abych nezničila křehkou rovnováhu mezi dez- a informací, na které tento útvar stojí.

Zase Dean Blunt! Už jsem psala, že Black Metal je pravděpodobně albem roku (ohrozit ho může pouze reunion mclusky nebo kolaborace Michaela Giry a Bena Frosta na desce folkových předělávek Modest Mouse), ale naživo to negr zpečetil. Nebudu spoilerovat kvůli jeho chystanému vystoupení na PAF Olomouc 7. prosince, ale všimněte si, že jsem nenapsala "koncertu". Nyní máte doufám dostatek indicií. A trénujte, jak si sednete na prdel, aby vás moc nebolela.

Son Lux. Vím, všichni jste byli v MeetFactory, takže živou chválu si odpustím. I když nezahrál Claws. Velkou desku vydal dvojník Kittchena vloni, letos vyšlo akorát EP Alternate Worlds (berte!) a debut společného projektu se Serengetim a Sufjanem Stevensem Sisyphus. Myslela jsem, že to, zejména po vydání At War with Walls & Mazes, bude jen sezónní záležitost, ale je rok 2014 a já mu pořád zobu z ruky.

Psychodeliky (sic!) Silver Apples, které letos tvoří už jen Simeon Oliver Coxe III (1938), pozval Michael Gira. Ostatně vypadají trochu jako dvojčata. Eponymní debut vydali v roce 1968, zatím poslední Decatur v roce 1998, ale je to teda masakr. Zatímco v zapomenutých érách vymýšleli proto-punkové kousky, krautrocky a synth-disco, v Utrechtu na nás Simeon seslal něco, co by se pracovně nalo nazvat Techno je všechno a technem zdechnem. Čelist jsem sbírala na dně nejhlubšího utrechtského kanálu.

Švéd Daniel Norgren si na debut Kerosine Dreams (2007) prý všechny nástroje postavil sám, ale na Le Guess Who? hrál na normální. Docela cool blues, trochu gospel, trochu country, to wovenhandovský. Vloni mu vyšla pátá řadovka Buck a po minulém týdnu se nedá než doporučit. A kromě toho vydává na labelu Superpuma. Další otázky?

Druhá ruka, ale upřímný stisk. Amen Dunes je Damon McMahon, vydávající na labelu Sacred Bones. Což by, spolu s hodnocením 7.8 u vidlí, mohlo být nejlepší doporučení. A taky: 42 of your friends listen to Amen Dunes. Tolik kamarádů snad ani nemám. Psychedelický, lowish-fi folk, ale neotravný, a naživo je kouzelník... kouzelný.

Jessica Larrabee a.k.a. She Keeps Bees (členem kapely je ještě bubeník Andy LaPlant) je typ ženské, do které se každý hned zamiluje. Typ Alanis Morissette v devadesátkách. Na albu zní téměř stonerově (= good ol' blues rock v moderním trendy kabátku), ale jinak je to spíš hlasitější Patti Smith nebo PJ Harvey. (Ano, fanoušci Kills tvrdí, že zní jako Kills.) Pěkné. Letos na albu Eight Houses.

Zabili: kanadští Ought, dokonce dvakrát, a dvakrát vyprodáno, resp. full house. Jarní deska More than Any Other Day na Constellation už si řekla své a o těchhle klucích ještě uslyšíme, to vám garantuju. A dobře jim tak. A zabili taky posledně zmiňovaní Parquet Courts alias Parkay Quarts, takže odvolávám, co jsem odvolala, a slibuju, co jsem slíbila. Ruku na to.

Více lednový Full Moon #45.

A nakonec, profilmový tip. Interstellar, pochopitelně. Řekněme, že trailery jsou zavádějící, ale to je v pořádku. Hudba Hanse Zimmera patetická a rozhodně ne originální, i když "na tělo" a - v pořádku. Střih pro IMAX, potažmo superúhlý herp derp formát bych oželela, ale je to rozhodně lepší než holandské titulky. Ale film? Oh la la, captain! Tarkovský a Kubrick mash-up pro generaci znuděných a nevzdělaných - velká poklona od znuděné a nevzdělané. Občas sentimentální, občas ne-zcela-logická zkratka, občas Amerika, občas Hollywood, pár WTF momentů (zpětně mě napadá komentář: "Myslel jsem si že je to láska/ ale usnula mi na rameni a já dumal jak bych vypadnul"), ale stejně mám pocit, že se tady napsal pořádný kus dějin filmu. McConaugheyho třetí zásah v řadě a když říkám "zásah", myslím tím "no ty vole". A vousatej farmář Casey Affleck jako bonus. Po patnácti minutách jsem nastavila laťku na pět z pěti a hádejte co? 160. minuta a pořád to byl plný počet. Jinak ale 9 z 10.