Punk’s not dead! Funk’s not dead! Disco’s not dead! (!!!)

Není vůbec náhoda, že jsem v nadpisu použil tři výkřičníky. Těmito třemi exklamacemi by se totiž dal shrnout koncert skupiny !!! (Chk Chk Chk) ve Futurum Music Baru. Mrtvý ten koncert rozhodně nebyl, i když ještě pár minut před začátkem vypadal klub jako sklepení města duchů. Kromě připravených nástrojů nic nenasvědčovalo tomu, že má každou chvíli vystupovat kapela, která dosud vyprodala většinu koncertů na turné. Po chvíli zmatené trpělivosti se ovšem parket na-polo-plnil tak akorát a jízda začala jen s malým zpožděním.

Už od začátku jsem si říkal, jestli se !!!, známí svou nezkrotností, na maličkou stage vejdou. Vešli. Vešli opatrně, ale jakmile si osahali prostor, nástroje a mikrofony, hned začali řádit. I na malém pódiu se dá dělat veliká show, první poučení večera.

Ostrý start, neúnavné tempo, žádné melancholické zpomalení, downtempové vložky ani ploužáky, prostě párty s vykřičníkem na začátku, uprostřed i na konci. Začali písničkou, která má energii i v názvu, totiž singlem NRGQ z nového alba Shake the Shudder. Pódium i diváckou pozornost si s nenucenou přirozeností uzurpoval Nic Offer. Byl v neustálém pohybu, jen aby se občas zastavil v lascivní glamrockové póze, ale jen na vteřinu, protože na refrén se chystal vyrazit přes stage pyšným kohoutím krokem, za který by se nestyděl ani Mick Jagger. Vlastně docela úspěšně parodoval všechna erotická klišé a signature moves popových hvězd sexuální revoluce, včetně Madonny, Michela Jacksona či Lucie Bílé. Nic Offer přitom není křehký androgynní hubeňour bowiovského střihu, ale nařvaný zpocený řízek v šortkách, odkojený punkovým mikrofonem (poslechněte si jeho předchozí kapelu Yah Mos). Na hardcore zpěváka měl nečekaně bohatý a rozsáhlý hlasový projev a předvedl ho hned v druhém tracku All U Writers, kde s přehledem zvládl frázovaný chraplavý bas i vysoký falzet během refrénu.

Navzdory Offerově excentričnosti si svůj díl pozornosti spravedlivě brala zpěvačka Shannon Funchess. S elegancí pantera se vlnila po pódiu a zvučně dodávala celému vystoupení funky šťávu. Oba působili jako skvělý kontrast nejen při vystoupení, ale i během vynucené pauzy, když bubeník Paul Quattrone protrhl virbl. Pořád se škádlili jako pes a kočka a vzájemně si utahovali ze svých přízvuků. Oba nejspíš i vědomě soutěžili, kdo bude mít kratší nohavice a odhalí publiku víc ze svých nohou.

Vystoupení přineslo tolik energie, že ji v momentech, kdy se do toho na pódiu opřeli úplně všichni, nezvládala místní aparatura, což se zvukař jal kompenzovat přehnanou hlasitostí a vokály tak rozvařil na ostrou kaši. To se naštěstí nedělo celou dobu, protože koncert měl rozsáhlou dynamiku a klouzal od uhlazeného diska přes našlapané funky až do divoké punkové mely. I když trval jen něco málo přes hodinu, viděli a slyšeli jsme toho hodně. Škoda jen, že nás nepřišlo víc.