Radio FMz: Cupcakke, Japanese Breakfast, Darkside a další dobroty

Redakční výběr tracků tohoto týdne rámuje ženský žal, který řeší jednotlivé interpretky po svém. Písničkářka Japanese Breakfast teskní, producentka Pan Daijing filozofuje a rapperka Cupcakke svůj protějšek pro jistotu rovnou utopí. Hudební novinky hlásí také známé firmy - John Dwyer v novém projektu Moon Drenched a Nicolás Jaar s reinkarnací Darkside.

Cupcakke - Mickey
Chicagská rapperka Cupcakke rozjíždí sezónu 2021. V minulém roce byla velmi plodná a svým posluchačům nadělila pět nových singlů. Bude v tomto roce pokračovat krasojízdu v obdobném tempu? Uvidíme. Jisté je, že se singlem Mickey do něj vstupuje pěkně zostra. Vyrovnává se tu s nevěrou svého partnera svým typickým bezskrupulózním stylem. V tracku rapuje o tom, kolik nových milenců už si našla a sem tam svého bývalého polituje, za jak ničemnou dívku ji při své milostné eskapádě vyměnil. Aby bylo naprosto jasné, že ho zpátky nevezme, v klipu ho ještě drží s nožem pod krkem a nakonec ho utopí v bazénu. Well, vidíme, že tvé stanovisko je pevné, Cupcakke. A jsme zvědaví na další písně.

Darkside - The Limit
Americký producent s chilskými kořeny Nicolás Jaar (Against All Logic) a multiinstrumentalista Dave Harrington jsou zpět. Svou první a poslední desku Psychic v rámci společného projektu Darkside vydali před osmi lety, od té doby se jejich umělecké cesty rozešly. V roce 2018 ale strávili společně týden dovolené v pronajatém domě v New Jersey a každý den napsali jeden track. První singl Liberty Bell vydali na sklonku loňského roku a nyní přihazují track The Limit. Příjemný groove vám ale klidu nepřidá, pozornost musíte udržet po celou dobu. A připravte se na netrpělivé odpočítávání, v pořadí druhá deska Spiral vyjde 23. července u Matador. Pěkná dovča.

Japanese Breakfast - Posing in Bondage
„Asian American rock star” Michelle Zauner není Japonka, nýbrž poloviční Korejka, nenechte se nachytat jejím aliasem. Milovnice lo-fi, kytar a devadesátek chystá k vydání třetí desku svého sólového projektu, nazvanou Jubilee, a vysílá do světa druhou ochutnávku. Posing in Bondage, původně vydané v roce 2017, se dostalo nového elektronického kabátu, který intimní a křehké skladbě moc sluší. Její protagonistka nejspíš žádný kabát nemá – hodiny o samotě pózuje svázaná a čeká na člověka, jehož pozornost a láska jí dlouho schází. Poetická a zároveň výstižná pasáž o ženském žalu Zauner spojuje s další asijsko-americkou hvězdou – Mitski.

Moon Drenched - The War Clock
Snažit se sledovat aktivity garážmajstra a věčného středoškoláka Johna Dwyera je podobně dobrodružné, jako chytat aktuální název jeho hlavní kapely. Bývali to Thee Oh Sees, pak Ohsees a teď aktuálně snad Osees, i když kdoví – mezi tím, co tohle píšu, možná stihli nahrát a vydat další album pod jiným názvem. Nedivil bych se, kdyby se v tom ztrácel i on sám. Dwyer je navíc náramně promiskuitní, jen letos je (zatím) podepsán pod pěti dalšími alby, včetně aktuálně nejnovějšího projektu Moon Dreched. První singl je více než slibný, The War Clock má skoro třináct minut a je to divočina. Myslete spíš na Can nebo Sun Ra Arkestra než na The Sonics, přesto hurá do kola. Synkopy tvrdí Kyp Malone nebo Ryan Sawyer z TV on the Radio (co takhle něco nového, hoši?), klávesista Ben Boye (Bonnie „Prince“ Billy, Ty Segall) a asi deset dalších kumpánů. Dort jak brus.

Pan Daijing - Dust
Čínská producentka od roku 2016 žije v Berlíně a tam také natočila o rok později vydané a kritiky vřele přijaté album Lack. Její nový materiál se objeví - u labelu PAN - až po čtyřech letech, ovšem během té doby stihla vystoupit na takových místech, jako jsou Martin Gropius Bau nebo Tate Modern. Mimořádně emotivní nasazení Pan Daijing přetavuje do performancí, které nejsou tradičními koncerty, spíš jakýmisi divadelními spektákly. Umělkyně, která kombinuje operní zpěv s technem, noisem nebo minimalismem, si na nové desce Jade 玉观音klade otázku: „Co když píseň není vyvrcholením, ale podpisem, otiskem nebo kráterem, který zůstal v důsledku tvůrčího procesu?“ Místo vrcholu propast. Dust.