Články / Reporty

Radostná strkanice s Preoccupations

Radostná strkanice s Preoccupations

Jakub Béreš | Články / Reporty | 29.05.2017

Postpunkové kapely a jejich názvy budí v poslední době rozruch. Takové italské Soviet Soviet za podivných okolností nevpustili do trumpovské Ameriky bez pracovních víz na nehonorované vystoupení v rádiové show KEXP. Ve svém prohlášení pak dodávají, že problém byl v jejich jménu. Podobné problémy měli i Viet Cong, pojmenovaní po komunistické válečné organizaci bojující v sedmdesátých letech s vietnamskou vládou. Když jim kvůli tomu organizátoři festivalů rušili koncerty, kapela si změnila název na Preoccupations. Přestože svým rozhodnutím u některých fanoušků narazili, reputaci si vylepšili minulý podzim skvělou deskou, s níž po dvou letech zavítali do Prahy, kde vyšvihli jeden z nejsilnějších klubových koncertů roku.

O tuzemskou odpověď na postpunkové obrození se postarali ±0, kteří díky vydařené desce Letná konečně vykoukli z klubového podhoubí. Devízou skupiny libereckých studentů architektury je především schopnost vázat na aktuální kytarový zvuk české texty o běžných tématech s respektem k písňové tradici, kterou tady zanechali devadesátkové skupiny. Na živo se pak jednalo o vyvážený skotačivý mix sebevědomých kytar s melancholickým nádechem, který je škoda přijímat ve staticté poloze nebo od baru.

Promotéři z Landmine Alert přichystali na sobotu dlouhý program. Naštěstí koncerty i prodlevy mezi nimi utíkaly podle plánu, a tak se chvíli po deváté objevili Lab Coast, kteří nakrátko rozbili postpunkové rozjímání. Na první pohled nesourodá sebranka muzikantů šlapala, a i přes úvodní nepříliš vřelé přijetí si vybojovala odezvu netrpělivého publika, když svůj lo-fi kytarový rukopis stočila od indie popu k rocku s nádechem v ten večer vzývaného postpunku.

fotogalerie z koncertu tady

Preoccupations na to šli z ostra a úvodem nechali zaznít zadumaný singl Anxiety. Tihle Kanaďani ovšem nehrají na hity, ale na budování atmosféry, a tak se kapela po chvíli vydala směrem k táhnoucím se gradujícím plochám přerušovaným pokřiky v refrénech. Muzikanti si libovali v napínání publika, když nechali některé stupňující se kytarové riffy vyznívat do prázdna, a publikum tak nedostalo žádnou možnost k moshpitu zadarmo. O to radostněji vyzněl samotný závěr, v přátelské mačkanici nebylo ostrých loktů potřeba.

Rozporuplné reakce budil i krátký setlist, do něhož se díky délce skladeb nevešlo příliš položek. Poměr nového a starého materiálu však zůstal takřka v rovnováze. V druhé části tak mohly zarezonovat starší kousky jako špinavým synťákem zbarvená March of Progress nebo závěrečná pecka Death, která nemilosrdně utnula hodinovou jízdu bez přídavku.

Info

Preoccupations (ca) + Lab Coast (ca) + ±0
27. 5. 2017 Futurum Music bar, Praha

foto © Tereza Kunderová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace