Jiří Mališ | Články / Reporty | 22.11.2017
The Kooks se letos vytasili s kompilací The Best Of… So Far a na jejím evropském turné se nedalo čekat nic jiného než hit za hitem v euforické atmosféře. Čtveřice z jihoanglického Brightonu je jedním z vlajkonošů indie rocku, který si během posledního desetiletí vydobil vedoucí místo na hudební scéně. Nebylo tak divu, že kodaňská Vega byla měsíc dopředu vyprodaná a kdo se chtěl dostat do první řady, musel si před dveře stoupnout nějakou tu hodinu předem.
Předskokany byli irští The Academic, kvarteto, které je k The Kooks často přirovnáváno. Ti se sice v Dánsku představili poprvé, na kontě už ale mají turné s Catfish and the Bottleman nebo The Strokes a zkušenost s vyprodanými halami je na nich znát. Frontman Craig Fitzgerald bez problémů rozezpíval publikum a rozverně žertoval. The Academic zahráli singly z nadcházejícího alba Tales from the Backseat a rozloučili se nejznámější skladbou Different.
The Kooks se do toho dle očekávání pustili naplno. Set otevřely první singly Eddie’s Gun a Sofa Song, polovina sálu nadšením oněměla, druhá to hlasitostí vynahradila. Během první hodiny nebylo jediné hluché místo, The Kooks mají sáhodlouhý seznam skladeb, které obecenstvo poslouchalo poslední dekádu. Zazněly jak novější skladby Bad Habit a Down, tak klasiky She Moves in Her Own Way a Ooh La, ve zkratce - The Kooks zahráli všechno. Během Matchbox lehce unavené publikum odzívalo dvouminutový kytarový jam, ale zbývala ještě půlhodina. A když se pak z pódia poroučeli už po Junk of the Heart (Happy), bylo jasné, že přídavek musí být. A vytleskat se nechali třikrát. Zazněla Seaside a celý sál si zahrál na doprovodné vokalisty. Následovala Around Town, tentokrát bez podpory publika, všichni už byli připraveni na hit no.1.
Koncert The Kooks by se rozhodně neobešel bez jedné z nejohranějších skladeb celého žánru - Naïve. Na pódium bylo přes zdvižené telefony vidět jen těžko, ale veselá píseň o nevěře se stejně nejlépe poslouchá se zavřenýma očima. „True or false it may be…” - ať už to je pravda nebo ne, indie rock není světoborným žánrem, vesměs jednoduché skladby o více či méně šťastných láskách v sobě ale mají neskutečné množství pozitivní energie. A vidět kolem sebe dvanáct set šťastných tváří je k nezaplacení.
The Kooks (uk) + The Academic (ie)
20. 11. 2017, Store Vega, Kodaň
foto: Mathias Bak Larsen
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.