Romek Hanzlík: Konec je v nedohlednu...

Alternative Music Production a v jejím čele Romek Hanzlík. Jména, bez kterých by už od počátku 90. let minulého století nevzniklo spousty parádních nekomerčních hudebních aktivit, jako je třeba festival Eurotrialog v Mikulově, každoroční Slet bubeníků, ale i další nepřeberné množství koncertů, akcí a turné, ať již českých nebo i zahraničních kapel a hudebníků, které A.M.P. zastupuje, nebo je zve na koncerty do České republiky. Zatím poslední velkou akcí, kterou Romek se svými spolupracovníky právě dotáhl do konce, je album Sbohem a řetěz, což je vzpomínka na Filipa Topola a Psí vojáky v podobě coverů několika spřízněných kapel. A v září se můžeme těšit také na tematicky podobný film Takovej barevnej vocas letící komety. O albu, festivalech, o životě promotéra a třeba taky o tom, jak člověk najednou zjistí, že je i filmový producent, o tom všem je povídání s Romkem.

Sbohem a řetěz je projekt, který jak známo odstartovaly koncerty v den pohřbu Filipa Topola a pak také na festivalu Eurotrialog v Mikulově, kde daný ročník vystupující kapely hrály covery písní Psích vojáků. Jak tě tohle celé napadlo a věděl jsi už od počátku, že nakonec vyjde i samotné CD, nebo to vyplynulo až časem?
Pohřeb Filipa zařizoval jeho bratr Jáchym. Vybral dost malou obřadní síň na Olšanech, přitom na facebooku mraky lidí psaly, že chtějí přijet, a vypadalo to, že třeba z Moravy sem pojedou celý autobusy. Bylo mi líto těch lidí, že by jen koukali na zavřený dveře, když jedou takovou dálku. Tak jsem objednal ozvučení a přenos pro lidi, co se nevejdou dovnitř. Taky se zvučilo u hrobu. No a pak jsem si říkal, pohřeb skončí a lidi pojedou zas domů? Během dvou hodin jsem sehnal prostor, domluvil kapely a bylo to. A udělal jsem dobře, myslím, že to všichni ocenili. Pro mě tam byl jeden moment. Dohrála poslední kapela, chvíli bylo ticho a najednou nahlas hrála píseň Sbohem a řetěz. Všichni, včetně mě, úplně ztuhli. Mráz přeběh po zádech a věděli jsme, tak nějak kolektivně, že Filip je tu s námi. Po roce mi přišlo dobrý to dát ještě jednou, a aby se to nějak odlišilo, vyzval jsem kapely, aby si připravily jednu skladbu od Filipa. Stejný nápad jsme využili v Mikulově, protože tam mi Psí vojáci moc chyběli. Letos, na Filipovy padesátiny, do třetice všeho dobrého. Dál asi pokračovat s koncerty nebudu, padesátinama se to tak nějak uzavře. I když nikdy neříkej nikdy. To cédéčko mě napadlo těsně před koncertem, který jsem nechal nahrát do stop. Pak se toho ujal Míra Wanek, který to dotáhl do konce po producentské stránce.

Album je plné zajímavých songů, ale jsou tam i covery, které tě samotného něčím překvapily nebo dostaly?
Nejsilnější je Hospoda s Pavlem Zajíčkem. Překvapili mě Echt!, kteří napřed trvali na tom, že přece nemají piano, ale pak si vybrali Černý sedlo, které Filip původně složil na kytaru. Výborný jsou Zuby nehty. Ale víš co, výborní jsou vlastně všichni. Už jsme doma zní jako Už jsme doma, Garage zní jako Garage, a to je na tom super.

Historie alba i následný výběr kapel jsou jasné. Přes to, měl jsi nabídky i jiných kapel a interpretů, kteří se chtěli na této poctě podílet, a nebude nějaké pokračování?
Haha, co vím, nikdo se mi nevnucoval, ale je fakt, že někdo se na mě zlobil, že jsem si na něj nevzpomněl.

Ty ale neděláš jen na vydávání muziky, tvou hlavní činností je promotion pod křídly agentury Alternative Music Production. Jak je v dnešní době těžké obstát a co všechno musí dobrý hudební manažer zvládat, aby žil a přežil?
Já teď říkám, že v devadesátých letech to bylo nejkrásnější, nulté roky ještě fungovala setrvačnost devadesátek, a teď je to boj, ale pořád nás je dost, které nezajímají televizní estrády a raději jdeme na koncert nějaké té nepopulární kapely.

Jednou z letošních parádiček bylo turné Už jsme doma s legendárním Mikem Wattem. Jak se tohle podařilo domluvit a jaký máš z turné a spolupráce s tak velkou osobností světové hudební alternativy pocit?
Mike Watt nebyla zas tak moje zásluha. Turné organizoval francouzský manager Macario, já se podílel jen na části. Setkání bylo krásné, protože Watt je úžasně bezprostřední a vnímavý. S UJD si padl vyloženě do oka. Koho zajímá, jak to viděl sám Mike, odkazuji na jeho blogspot.

Pomalu se blíží další z událostí sezony, kterou je bezesporu i tvůj festival nepopulární hudby Eurotrialog v Mikulově. Jak se vám v dnešní době plné festivalů a "lidových zábav" daří přežívat a co všechno se snažíte dělat jinak nebo lépe než ostatní?
Já doufám, že to, co nás odlišuje, je právě hudební dramaturgie. Naše orientace na menšinové věci. Už několikátý rok to máme i v podtitulu: Festival nepopulární hudby.

A měl jsi někdy pocit, že dělání takové velké akce je marnost, že Eurotrialog ukončíš?
Vzdávací tendence jsem míval dříve, když mi dělal problém stress s tím spojený. Teď o konci neuvažuju, a pokud nás to nepoloží ekonomicky, konec je v nedohlednu.

Ojedinělou aktivitou je i další vaše dítě, každoroční pojízdný festival mezinárodní party bubenických špiček od nás i ze světa Slet bubeníků. Jak vznikl tak "šílený" nápad dát každoročně dohromady jinak sestavenou partu bicmenů, dát jim prostor secvičit program a udělat jim turné? Vždyť něco takového musí být obrovsky náročné, ať už po technické, finanční nebo umělecké stránce...
(smích) To jo. To byl takový impulzivní nápad - bubeníci z celého světa, sleťte se! Chtěl jsem pokračovat kytaristama, basákama, atd., ale nakonec se Slet bubeníků tak chytl, že máme 14. ročník… Slet bych ale nedal dohromady bez Pavla Fajta, právě on má skvělý čich na lidi, kteří pak udělají partu s tahem na branku.

Aktivit podobného druhu jsi za ta léta dělal a děláš opravdu hodně. Jaký máš v současné době dojem z něčeho, čemu se říká česká undergroundová, nezávislá nebo alternativní scéna? Funguje mezi promotérskými partami a festivaly něco jako soudružnost, vzájemný dialog, nebo je to boj o místo na slunci?
Ty vyloženě komerční party moc nesleduju, tak nevím. Míra Wanek říkal, že smysl mají tři festivaly, Boskovice, Litoměřice a Mikulov. To je taková jedna parta. Ale všechno se vším souvisí a jsou tu i další spřátelené festivaly, hlavně proto, že jsou to spřátelení lidi, a o tom to je. Polička, Jimramov, Vlčkovice... a to si na další zrovna nevzpomenu. Všude je primární chuť něco dělat a dělat si to po svém. A když se chce, ekonomika nakonec nějak dopadne.

Co z takříkajíc větších akcí A.M.P. chystá ještě letos?
No přece film! Takovej barevnej vocas letící komety. Děláme na něm už dva roky! Původně mi bylo líto, že je konec Psích vojáků. Měl jsem pocit, že ne všechno bylo řečeno, že přece nemohl nastat takový zlomový konec... Tak jsem napřed jen koketoval s myšlenkou na film, a najednou zjistil, že ho dělám. Stal jsem se filmovým producentem, ani jsem si toho skoro nevšiml. Že jsem opravdu filmovým producentem, jsem si uvědomil, až když mi přišla smlouva od televize na dvaadvaceti stránkách plných právnických výrazů a obratů. Občas si říkám, že kdybych byl býval na začátku věděl, co to všechno obnáší, nevím, jestli bych se do toho pustil. Ale to si asi říká hodně tvůrců. Důležité je to překonat a dorazit do cíle. Film je úplně jiná disciplína, hodně alchymie. Ale ještě více administrativy, jednání, shánění. To je jak sehnat finance a zorganizovat deset Mikulovů a Sletů bubeníků najednou. Takže 22. září se uvidíme na premiéře. No a pak mám taky velkou radost, že všechny fanoušky alternativní muziky mohu pozvat na oslavy 45. výročí jedné z nejvýznamnějších světových kapel, kterou jsou bezesporu Magma. Ta v pražské Akropoli zahraje 12. října a koho to zajímá, ať koukne na akce.

Jsi určitě i velký hudební fanoušek. Můžeš nám svěřit, které kapely nebo alba tě ovlivnily a máš je celoživotně rád, a co objevy a radosti ze současné hudební scény?
První byli Beatles - dodnes nejlepší. Pak punk, první Damned, Sex Pistols, Ebba Grön, taky všechny party kolem Cutlera a jeho vydavatelství. V osmdesátých letech mě morálně povzbuzovaly pásky s Jaroslavem Hutkou. Obdivuju Kryla a to, jaká je v jeho písních nadčasovost, pořád to platí a platit bude. Obdivuju i Mozarta a jak říkal Filip, kdyby žil dneska, normálně by tady s náma kalil na baru. A nejlepší hudba, a to ty víš, je ticho. Co se týče nových kapel, mám radost, když se nějaká povede. Jako třeba Mucha.

Utichly všechny telefony, vypínáš počítač, dohrává muzika... Jak relaxuje Romek Hanzlík, když si chce od toho všeho vyčistit hlavu?
Mám potřebu unikat do přírody. Pěšky, na kole. Jak vlezu do lesa, něco mě praští do hrudi, roztáhnu ruce, jedu bez držení a jen objímám všechno vůkol a celá civilizace je takhle malinká.