S duhou přes oči: Modlitba pro Lauru

"Ty se nejdeš někam schovat?"
"Ne, pro Lauru absolvuju cokoli."

To byla má poslední slova pár minut před prvním strašidelným hromem. A pak začala hodinová, zlověstná bouřka, která bušila do zad. Ale já stála a stála a stála. Po půl hodině začali organizátoři zakrývat pódiovou aparaturu, louže dorostly velikosti mácháče a světelné tabule začaly haprovat. V kotli vznikl laškovný spolek lidových písní a radostně halekal "koza se mi utr utr utr utrhla, vysoký jálovéc, severní vítr je krutý...". Ale pak, po takřka hodinovém zpoždění, přišla. "You're so amazing," pravila a vrátila nám každou minutu čekání nejen toho dne. Vzala nás do své "secret garden", věnovala nám song People a svým hlasem zvonila jako chrámový zvon. To Laura Mvula byla to nejlepší, co jsem letos na Colours viděla. Ne, Jamiroquai ne.

Bloumajíc šťastně po areálu jsem náhle zaslechla z velké dáli známou melodii. Kdo ví? Zamotala se mi hlava. Jsou to "jen" Priessnitz, ale setkání po dlouhých letech někdy vhání slzy do očí. Nic proti, ale Děláže. Spolu se Švejdíkem tady každý vyzpívával svůj vlastní příběh, své vzpomínky a každý měl důvod. Ono to Nebolí. Zalilo mě horko.

A pak došlo na půlnoční potěšení, mladičkého Rona Galla. Od začátku bylo jasné, že se budeme královsky bavit. Přidrzlý, nepodlézavý humor, který vévodí jeho aktuálnímu sarkastickému albu Heavy Meta, zvládl předvést v pěkně širokém rejstříku. Chvílemi vřískal jako afektovaná herečka, moment na to sázel retro hitovky s dobře rozpoznatelnými riffy jako klasik žánru. Punk, grunge, rock’n’roll, garáž - pogovala by i slušná holka! “All of the punks are domesticated. All of the freaks have gone to bed. All of the pioneers are saved for Information tech or wrinkled and dead, they're dead.”

fotogalerie z festivalu tady

Dál už to jelo jako na drátkách. Co kučeravý mladíček načal, kučeraví Gaspard a Xavier doklepli. Byla to prostě smršť: božsky mixovali sami sebe, žehnali nám svým křížem a dělali dramatické pauzy, které fungovaly. A kdo měl ještě sílu (nebo jí právě nabyl) běžel na chvílemi brutálně minimalistické a maximálně precizní Extrawelt. A ranní finiš patřil Maxu Cooperovi. Před dvěma týdny zahrál i na Tauron Nowa Muzyka, kde představil věrně celou desku Emergence. Ta ale zazněla na Colours pouze v náznacích a samplech. Udělat artovou tečku za festivalem v pět ráno zřejmě nelze. Zatímco v Katovicích jsme přišli poslouchat a dostalo se nám masivních zvukových vln v dokonale nazvučeném halovém klubu, tady se lidi přišli jen a pouze bavit (v horším případě předvádět gangnam style). V polské metropoli vynikaly i brilantní vizualizace na obří obrazovce. Na ostravské Elektro stagi se sice letos vytáhli, ale ani ztrojená projekce a nejlepší zvukař se tomu nemohli přiblížit. Cooper tak zvolil cestu jasného, čistě tanečního setu. Naštěstí pro ně, většina lidí vůbec netuší, co všechno jim mohl předvést.