Články / Reporty

S vyloučením veřejnosti (Die Angel)

S vyloučením veřejnosti (Die Angel)

Jan Starý | Články / Reporty | 11.05.2018

Vytěžování cizí slávy patří mezi nejoblíbenější triky promotérů. Kapela A vydává na kultovním labelu B, spolupracovala s hvězdou C a jeden její člen hrál před deseti lety v projektu X, do nějž pak přišel jistý Y, který se následně proslavil pod jménem Z. Radujte se a přijďte na koncert! Souvislosti bývají pochybné, srovnání zavádějící, a především to redukuje dané hudebníky na přívěšky větších značek. Jenže to prý funguje.

Tahle premisa při pohledu do poloprázdné MeetFactory nepůsobila přesvědčivě. Finští experimentátoři Pan Sonic měli svého času velké jméno, navíc těm, kdo by na ně po ukončení projektu zapomněli, smutně připomněla jejich existenci nečekaná smrt známějšího člena dua Miky Vainia. Návštěvnost pražského vystoupení Die Angel, které tvoří vedle německého hudebníka Dirka Dresselhause (aka Schneider TM) právě druhý člen Pan Sonic Ilpo Väisänen, ale tomuhle statusu příliš neodpovídala.

Při kritice propagačních praktik se ale zapomíná, že přece jen slouží i návštěvníkovi. Začátek – Dresselhaus buší pěstí do strun, Väisänen čaruje s jakýmsi světelným generátorem zvuku a očekávání se okamžitě bortí. Kytara a elektronika si prohodily role, syrové rytmické hluky známé od Pan Sonic netvoří jejich člen, od nějž naopak vychází vágně melodické plochy, ale druhá, neznámá veličina. Role ovšem nejsou stabilní. Když se ujímá vedení kytara, zní to jak Sunn O))) nebo projekt Äänipää, kde se Stephenem O’Malleym sešel právě Mika Vainio: nepravidelné hromobití. Zejména ale mezi Dresselhausem a Väisänenem funguje spojení, které působí až nadpřirozeně. V částečně improvizovaném setu si dokonale rozumějí a jejich jednotlivé výstupy se navíc často přímo mísí: Väisänen manipuluje kytarový zvuk do zcela nepovědomých barev.

Spojují se tu světy dronu a elektronického experimentu, ale Die Angel se vyhýbají klišé obou. Zvukové smyčky jsou vždy zkomplikované, doplněné o cizí rytmy, elektronické ruchy pak nikdy nepůsobí samoúčelně. Kde jsou nahrávky nevýrazné, tam přichází naživo hybridní celek, který je neuhlazený a nemá jasné směřování, zároveň ale pořád drží jakousi vnitřní konzistenci. Dobře funguje i projekce strohých všedních obrazů. Set nakonec opisuje precizní oblouk, přechází z drone doomu do meditativnějších pasáží a uzavírá se opět rytmickými údery na kytaru.

Takhle vznikají ty nejhezčí zážitky: náhodně, nečekaně, pokoutně. Die Angel věnovali svou poslední desku Miku Vainiovi, hudebně šlo ale o zcela svébytný styl. Jeden z originálnějších a silnějších koncertů letošních roku.

Info

Stimul Nights: Die Angel (fi/de)
9. 5. 2018 MeetFactory, Praha

foto © Eleonora Birardi

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace