Jan Starý | Články / Reporty | 11.05.2018
Vytěžování cizí slávy patří mezi nejoblíbenější triky promotérů. Kapela A vydává na kultovním labelu B, spolupracovala s hvězdou C a jeden její člen hrál před deseti lety v projektu X, do nějž pak přišel jistý Y, který se následně proslavil pod jménem Z. Radujte se a přijďte na koncert! Souvislosti bývají pochybné, srovnání zavádějící, a především to redukuje dané hudebníky na přívěšky větších značek. Jenže to prý funguje.
Tahle premisa při pohledu do poloprázdné MeetFactory nepůsobila přesvědčivě. Finští experimentátoři Pan Sonic měli svého času velké jméno, navíc těm, kdo by na ně po ukončení projektu zapomněli, smutně připomněla jejich existenci nečekaná smrt známějšího člena dua Miky Vainia. Návštěvnost pražského vystoupení Die Angel, které tvoří vedle německého hudebníka Dirka Dresselhause (aka Schneider TM) právě druhý člen Pan Sonic Ilpo Väisänen, ale tomuhle statusu příliš neodpovídala.
Při kritice propagačních praktik se ale zapomíná, že přece jen slouží i návštěvníkovi. Začátek – Dresselhaus buší pěstí do strun, Väisänen čaruje s jakýmsi světelným generátorem zvuku a očekávání se okamžitě bortí. Kytara a elektronika si prohodily role, syrové rytmické hluky známé od Pan Sonic netvoří jejich člen, od nějž naopak vychází vágně melodické plochy, ale druhá, neznámá veličina. Role ovšem nejsou stabilní. Když se ujímá vedení kytara, zní to jak Sunn O))) nebo projekt Äänipää, kde se Stephenem O’Malleym sešel právě Mika Vainio: nepravidelné hromobití. Zejména ale mezi Dresselhausem a Väisänenem funguje spojení, které působí až nadpřirozeně. V částečně improvizovaném setu si dokonale rozumějí a jejich jednotlivé výstupy se navíc často přímo mísí: Väisänen manipuluje kytarový zvuk do zcela nepovědomých barev.
Spojují se tu světy dronu a elektronického experimentu, ale Die Angel se vyhýbají klišé obou. Zvukové smyčky jsou vždy zkomplikované, doplněné o cizí rytmy, elektronické ruchy pak nikdy nepůsobí samoúčelně. Kde jsou nahrávky nevýrazné, tam přichází naživo hybridní celek, který je neuhlazený a nemá jasné směřování, zároveň ale pořád drží jakousi vnitřní konzistenci. Dobře funguje i projekce strohých všedních obrazů. Set nakonec opisuje precizní oblouk, přechází z drone doomu do meditativnějších pasáží a uzavírá se opět rytmickými údery na kytaru.
Takhle vznikají ty nejhezčí zážitky: náhodně, nečekaně, pokoutně. Die Angel věnovali svou poslední desku Miku Vainiovi, hudebně šlo ale o zcela svébytný styl. Jeden z originálnějších a silnějších koncertů letošních roku.
Stimul Nights: Die Angel (fi/de)
9. 5. 2018 MeetFactory, Praha
foto © Eleonora Birardi
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.