Sam Lee: Moje stýskání není nikdy příliš dlouhé

Britský hudebník Sam Lee zpracovává staré příběhy a pověsti, o kterých se domnívá, že by neměly zůstat zapomenuté. Naopak na ně pohlíží jako na významné dědictví, které je možné modifikovat a posílat dál. Svými aranžemi propůjčuje těmto částečně zapomenutým příběhům novou vizáž, interpretuje je a ohýbá. V minulosti podnikal rozsáhlé výpravy do divočiny a je to jeden z důvodů, proč hraje příroda v jeho hudbě tak významnou roli. Před rokem vydal knihu o zpěvu slavíka, a že se s ním dá zpívat duet, dokázal na nahrávce Singing With Nightingales (2020). Do osobitého folku Sama Leeho je pak možné se zaposlouchat na deskách Ground of Its Own (2012), za kterou obdržel nominaci na Mercury Prize, nebo The Fade in Time (2015) a Old Wow (2020). Tu poslední mu produkoval Bernard Butler ze Suede, který s ním vystoupí i v Praze, 11. října v Kasárnách Karlín v rámci Earth Music Concerts.

Tvá tvorba velmi často odkazuje na staré příběhy, legendy... Odkud čerpáš?

Většinou ze starých poutnických a cikánských zpěvníků a písní, které po staletí udržovaly při životě staré balady a pověsti.

Máš oblíbenou staroanglickou legendu? O čem je?

Nejzajímavější mi připadá příběh o tom, jak se stali cikáni kočovníky a neustále se stěhovali. Jmenuje se Cikánské proroctví o hřebech a odkazuje na dobu, kdy měl být Ježíš oběšen. Cikáni měli tehdy za úkol ukovat hřeby, a když byl Ježíš ukřižován, byli prokleti a vyhnáni z Izraele, aby navždy putovali a nikdy se nemohli usadit. Nejspíš to není pravda, protože před 2000 lety žili ještě daleko v Indii...

Proč je dobré uchovávat tak starou kulturu? Co by mohla předat dnešní generaci?

Je důležité ji uchovávat, abychom věděli, kam směřujeme. Musíme přijmout a ctít moudrost předchozích generací a poučit se z chyb a omylů, které lze v minulosti najít.

Co nového přinášíš starým věcem ty?

Dávám jim příležitost získat novou identitu a nový život.

Jako běžný uživatel angličtiny až tak dobře nepoznám, jestli zachováváš archaizující výrazy a vazby. Jak se stavíš v případě starých songů k jazyku?

Všechny mé písně jsou zpívané současnou angličtinou. Archaizmy nepoužívám.

Píšeš i vlastní originální příběhy?

Samozřejmě, hodně mých písniček obsahuje současné myšlenky a moje vlastní zkušenosti, nejsou to jen historické příběhy.

Jak si vybíráš hudební kolegy a s kým hraješ v současnosti?

Hraji s klavíristou Jamesem Keayem, Misha Mullov-Abbado hraje na baskytaru, Josh Green na bicí a Bernard Butler na kytaru. Tihle lidi jsou mi nesmírně blízcí a sdílíme mimořádnou tvůrčí vlnu. Zároveň se navzájem velmi podporujeme.

Co tě vedlo k tomu zazpívat si s živým slavíkem?

Slavík je úžasný muzikant! To, co prozrazuje, že je slavík tak mistrovský hudebník, je jeho dekorace ticha, protože ticho je ohromně důležitou součástí hudby. A nejlepší umělci jsou ti, kteří s ním umí pracovat. Slavíci improvizují, zároveň používají i leitmotivy.

V minulosti jsi podnikal odvážné výpravy do divočiny. Byl jsi někdy v divoké přírodě v České republice? Ano. Zrovna před pár týdny jsem tábořil v lesích u Náměště nad Oslavou, nedaleko místa, kde se konají Folkové prázdniny. Cestoval jsem z Rumunska do Polska a spal v dubovém lese. Minulý týden jsem se taky procházel ve vašich bukových lesích.

Stýská se ti po toulkách přírodou?

Pořád, ale naštěstí mám tolik času, že moje stýskání není nikdy příliš dlouhé.

Žiješ v Londýně, je to tak? Která část města je ta nejzajímavější?

Hampstead Heath je pro mě nejkrásnější částí Londýna, a zároveň klidným útočištěm.

Lze ve tvé hudbě najít ekologická témata? Jak důležité je pro tebe spojení hudby a přírody?

Téměř všechny mé písně mají ve svém jádru ekologické téma. Toto spojení je totiž nejdůležitější, o kterém mohu zpívat, a tématem, které mě nejvíce inspiruje.