Anna Libánská | Články / Reporty | 05.10.2013
Hodně nahlas a žádné troškaření. Britské duo Fuck Buttons rozčeřilo mrazivou atmosféru MeetFactory a vneslo do ní pěkné horko.
Předkapelník Zan Lyons zahájil nedělní večer v duchu svého motta „industriální světlo a magie“. Ačkoliv byl na pódiu sám, bylo ho tam plno, ono vysokého černého týpka s houslemi a afrem si jaksi nelze nevšimnout. Napumpoval do přítomných silnou dávku čisté melancholie, která tryskala ze všech potemnělých koutů klubu. S lehkostí, kterou svíral housle, vysílal do diváků tklivé vibrace svých strun a nechával je pomalu proplouvat hlubinami vlastního nitra. Občas mu trochu docházelo palivo a také vítr v plachtách. Zcela otupené publikum tomu ale nepřikládalo sebemenší pozornost.
Po skončení setu se strnulý a malátný dav odebral posilnit a vyčkával příchod hlavní hvězdy večera – bristolského tandemu Fuck Buttons. Už po prvních zvucích úvodní Brainfreeze jsem nepochybovala o tom, že jsem se ocitla v tom pravém industriálním pekle. Postupem času pocit umocňoval i neprostupný kouř, který se valil z pódia, a doslova pekelný kotel, který se vytvořil pod ním. A při The Red Wing, kdy se celá MeetFactory zahalila do rudého hávu a atmosféra vygradovala do nejzazších výšin, by mohl ve staré průmyslové budově hledat inspiraci i samotný Dante.
Kromě starých pecek přivezli hoši i songy z novinky Slow Focus, která dostala do kolen fanoušky i hudební kritiky. Naživo jim to fungovalo skvěle, Fuck Buttons jsou mistři jamování. Skladby v živém provedení dostávají jiný rozměr, zabíhají do neznámých míst, rozvíjejí nové hudební nápady, objevují nové polohy. Jsou ještě delší, vzájemně se prolínají, doplňují a dávají najednou smysl.
Z dua Benjamin – Andrew tekly hektolitry energie, jež přiváděla diváky do varu. V hypnotizujících rytmech, na něž Fuck Buttons vsadili hlavně na začátku vystoupení, předváděly nebohé oběti v kotli tanec svatého Víta a zmítaly sebou v hudební extázi. Britové své fanoušky sem tam ještě vyhecovali nezemskými skřeky a přitlačením na pilu, tedy na tlačítka na svých pultech. Plátno v pozadí servírovalo letmé odrazy tónů převedené do grafické podoby, světla blikala, měnila barvy, bezprostředně reagovala na vyluzované tóny a oslňovala, do tance pohroužené osoby působily poněkud epilepticky.
Show byla neuvěřitelně ucelená, nevypadávala z tempa, držela si přímý spád. Občas se chvíli pozdržela na jednom místě a hypnoticky vyťukávala šamanské rytmy 21. století. Publikum jim zobalo z ruky a nechalo se unášet na vlnách svých guru vzhůru do jiných dimenzí. Fuck Buttons potvrdili, proč se zrovna jejich hudba stala tou „vyvolenou“ a zazněla při úvodním ceremoniálu londýnské olympiády. Umí diváka pohltit a dát mu přesně to, co potřebuje. Zablbnout si, smlsnout na porci hutné muziky a katapultovat se do neznáma. Žádné troškaření. Pořádný trip bez vedlejších účinků a s pozitivními flashbacky.
Fuck Buttons (uk) + Zan Lyons (uk)
29. 9. 2013, MeetFactory, Praha
foto © Andrea Petrovičová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.