Popluh | Články / Reporty | 30.01.2014
Bratři Orffové jsou tak trochu ojedinělý zjev na české hudební scéně. Svým debutem Bingriwingri si v podstatě podmanili tuzemskou (a do té doby v podstatě neexistující) folk-elektronickou scénu. Album se slušně prodávalo, přišlo i pár nominací na hudební ocenění a pak. A pak se Bratři Orffové odmlčeli na několik let. Kolotoč událostí, který vyústil v Akropoli tmou pokřtěné album Šero, je pak dostatečně známý, takže jen ve zkratce. Kapela na něj vybrala prostřednictvím crowdfundingového portálu HitHit více finančních prostředků, než o kolik si požádala, kritické přijetí bylo skvělé a divácké nejspíš taky, o čemž svědčil i po střechu zaplněný Palác Akropolis.
O úvod večera se v rámci Euroconnections postaral norský písničkář a vycházející hvězda tamní scény Moddi. Bratři Orffové tak dostali typově podobnou předkapelu, jakou si pro svůj nedávný akustický koncert vybrali Luno. Podobně jako Calm Season i Moddi nabízel kombinaci akustické kytary a violoncella. Akorát výchozí koncept pozvedl o třídu víc výbornou hrou na kytaru, ve které převládal finger picking, a naléhavým zpěvem v refrénech doprovázeným zdánlivě nekontrolovaným mlácením do strun. Díky častému ladění, přesunování kapodastru po hmatníku a střídání kytary za akordeon navíc zbyl čas i na pobavení publika. Sympatické vystoupení, byť v rámci současné folkové scény lehce zaměnitelné.
Následovala krátká přestavba pódia, doladění a pak bez velkých fanfár nastoupila sedmičlenná koncertní sestava Orff brothers. Celému večeru kralovalo velmi komorní pojetí, světlo svítilo právě jen tak, aby si hudebníci viděli pod ruce, a dění na pódiu se tak slilo do siluet krčících se za nástroji. Orffové si na rozehrání dali pár skladeb z prvního alba, až pak získali odvahu předvést naživo i novinky. Její název, tedy Šero, je příhodnou metaforou celého koncertu, z něhož nebylo moc vidět, a nejspíš byl takový, jako když na vás padne krnovská deka. Nálepku tender art brut si sice dali pocitově spříznění patrioti jiného (ne)rozvojového města – kladenští Zrní, ale nemůžu si pomoci, na Orffy mi to sedí víc. Naivní texty v nevinném hlasovém podání, které vás občas ukolébají melancholií a občas střelí do týla, jako toho motýla (© Bratři Orffové), lehce polarizují kritiky i posluchače. Někteří to sežerou i s tím elektropopem bublajícím v pozadí, někteří se nepřenesou přes hlasový projev a specificky upřímné texty.
Hraní nových skladeb nebylo jediné, k čemu kapela postupně sbírala odvahu. I kontakt s publikem se postupem večera zlepšoval, od úvodního "děkuji" po každém songu až k závěrečnému vyprávění zábavných snů frontmana Ivana Gajdoše. A jak padala hráčská nervozita, potlesk publika nabíral na intenzitě a sálem prostupovalo Šero, kapela si osahala nové songy a jejich divácké přijetí, dojem z koncertu pomalu narůstal. Pořád se ale nemůžu ubránit tomu, že hudbě Bratří Orffů by v živém podání neuškodila atmosférická projekce v pozadí, která by ty depky ze dna krnovské propasti umocnila. Například něco ve stylu Aloise Nebela.
Moddi (isl) + Bratři Orffové
29. 1. 2014, Palác Akropolis, Praha
foto © Barka Fabiánová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.