Vojta Libich | Články / Profily | 16.06.2014
Ztemnělej sál, pár světel namířenejch na stage, vzduch je těžkej kouřem a potem, z beden zlověstně duní syrovej rokenrol, kterej vyluzuje nebezpečně vypadající kapela na pódiu, a uprostřed toho všeho se svíjí u mikrofonu vyzývavě oděná blonďatá holka, která chraplavě zpívá o destrukci a revoluci. Scéna z punkovýho koncertu někde v Kalifornii na přelomu 70. a 80. let? Omyl, tohle je výjev, kterej se naskytl tomu, kdo navštívil během posledního roku jeden z koncertů řecký senzace Barb Wire Dolls.
Parta, která se dala dohromady v roce 2010 a jejíž jádro tvoří kytarista Pyn Doll a jeho manželka Isis Queen, se to rozhodla vzít za originální konec. Z rodnýho Řecka se přesunula do USA, kde se přes hraní po squatech a zaplivanejch klubech dostala na pozici zavedený touring kapely, která vhání pěkně čerstvej vzduch do zkostnatělý punkový scény a dost se vymyká zaběhlejm mantinelům. Po nějakým čase se jim podařilo i svým striktně DIY přístupem nastřádat nějaký prachy na nahrávání a vydali se do studia pod zvukařskou taktovkou Steva Albiniho, kterej je producentsky podepsanej například pod posledním albem Nirvany In Utero. I největší hejtr musí uznat, že tohle si zaslouží velkej respekt, zvlášť pro punkovou kapelu, která vzešla z ničeho.
Hudebně by posluchače Barb Wire Dolls nemuselo na první dobrou nic ohromit. Syrovej punkovej základ smíchanej s vlivama kapel jako The Stooges, MC5 nebo The Ramones. Ale primitivní opravdovost a naléhavost, se kterou Barb Wire Dolls přicházej, nenechá v klidu nikoho. Kapela navrací rokenrol tam, kam se ho snažili kdysi vrátit jejich předchůdci. Do sklepů a barů za doprovodu pár akordů a vyřvanýho chrapláku. A texty nezůstávaj pozadu. Slyšíme skoro až mantrický volání po revoluci, což není myšleno nutně politicky, Barb Wire Dolls mluví spíš o touze po změně. Je potřeba rozseknout stojatý vody a přijít konečně s něčím, co všechny probudí z tý diskotéky. Přesto z nich ale nemáte pocit, že to je jenom donekonečna omílaná stá kopírka první punkový vlny. Tohle je čerstvý, syrový a aktuální.
Aby člověk Barb Wire Dolls dostatečně docenil, musí bezpodmínečně vidět jejich živej koncert. Když jsem je viděl v létě 2013 na fesťáku, můj dojem možná umocnil vliv horka a dalších elementů. Isis se polejvala pivem, zpocená lezla po lidech v publiku a v tetelícím se vzduchu se řezala mikrofonem do hlavy a skákala po sekuriťácích. Nicméně atmosféru nebezpečí, kterou Barb Wire Dolls na pódiu vyvolávaj, jsem si pak ještě na koncertech mnohokrát zopakoval. Sexualita a „fuck you“ přístup, kterej tvoří především Isis, je nenapodobitelná. Zkuste si představit něco mezi Jimem Morrisonem v dobách největší dekadence a Iggym Popem kdykoliv a zhmotněte si to v podobě drobný agresivní blondýnky se sex-appealem až na půdu, co pro facku nejde daleko. Nerad bych ale vytvořil dojem, že jejich síla je jenom v hezký holce za mikrofonem. Kombinace, kterou kapela vytváří, je unikátní. Sex a rokenrol po letech znova pospolu v neodlučitelným svazku. Ani ty drogy nejsou potřeba. S Barb Wire Dolls si vystačíte i na minerálce a stejně budete mít po vystoupení pocit, že vás přejel parní válec.
Mighty Sounds 2014
11.–13. července 2014
letiště Čápův dvůr, Tábor
www.mightysounds.cz
Text vyšel v Mighty Freezinu.
Jan Krejča 05.08.2024
Nepotlačovat emoce, touhy, ani chuť po zvukové dekonstrukci. Ve středu společně s Lakoon v Bike_Jesus.
Jiří Moravčík 08.07.2024
Tak jak ho podle něho Pánbůh umístil do nepatřičného těla, je mu těsné i flamenco a než by se jeho pravidly nechal omezovat, identifikuje se jako ex-flamenco. Letos na Colour…
Jan Krejča 29.06.2024
Každá osobnost bývá potomkem svého díla, každá osobnost bývá poměřována silou charizmatu. Ne každá však dosáhne ideální kumulace zkušenosti, přehledu a nadčasového přístupu v pozdějším věku.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.