Silver Springs: Šlapeme, i když hrajeme mollové melodie

Potkali se v Los Angeles, ale první koncert pod názvem Silver Springs si odbyli v Liberci. Proč se rozhodl rodilý Američan vyměnit zámoří za tuzemskou scénu? V čem se od sebe může lišit výpověď anglického a českého textu? Jak „okysličit“ český indie rock? To popsal v rozhovoru pro rádio StreetCulture kytarista a zpěvák Niko Jalauzidis. Kapelu Silver Springs můžete slyšet naživo také v rámci finálového večera talentové soutěže 1BAND2PLAY, který se uskuteční 24. května v pražském klubu FAMU. Vítěz získá možnost zahrát si na stagi magazínu Full Moon na letním festivalu Colours of Ostrava.

Vaše cesta do České republiky vedla nezvykle - z Los Angeles. Ambice kapel bývají většinou obrácené. Jak se to seběhlo?
Já a kytarista Elijah Cooper jsme chodili v Los Angeles společně na vysokou školu a bydleli na stejné koleji. Občas jsme si náhodně zajamovali, z čehož vzešla kapela. Skladby a melodie se nám líbily tak moc, že jsme, poté, co jsem odjel, plánovali, co dál. Nakonec jsme se shodli, že by Elijah mohl přijet sem do České republiky.

Takže kapela jako taková v Los Angeles nevystupovala?
Ne. My jsme tam udělali pod jiným jménem pokojové EPčko, ale z toho nic nebylo, ani koncert jsme nestihli. Věděli jsme ale, že základy máme, a chtěli jsme s tím něco udělat.

Další dva členy jste nabrali až v Česku.
Přesně tak. Basák Václav Moldan se mnou hrál už na střední škole a bubeníka Jana Nikendeye jsme potkali v Liberci díky labelu.

Minulý rok jste nahrávali první singl Shelter Love pod jménem Silver Springs u Martina Havlena. Vyšel v lednu a poté jste na to navázali hned prvního dubna EPčkem Limbo. Na internetu píšete, že chcete přesvědčit unavenou lokální scénu o aktuálnosti indie rocku. Čím si myslíš, že vaše hudba okysličuje zdejší scénu a z čeho odvozujete onu unavenost?
Tam se píše o vibeu. Většinou máš z lokálních kapel smutný pocit než veselý, kdežto naše hraní se prezentuje pozitivnějším nábojem, a to i když hrajeme mollové melodie. Snažíme se šlapat i v klidných skladbách, kam dáváme energičtější základ.

Takže baladu v repertoáru nemáte?
Naopak. Právě připravujeme nové EP, kde se pohybujeme v poklidnějších rovinách. Plánovaný singl bude znatelně klidnější.

Součástí výhry talentové soutěže 1BAND2PLAY je vydání alba pod záštitou hudebního magazínu Full Moon...
Plánujeme přes léto nahrávat EPčko, které vydáme počátkem podzimu. Nějaké songy tak už máme hotové, jiné budeme dodělávat u Martina Havlena v Liberci.

Martin Havlen je v poslední době poměrně populární. Proč padla volba na něj?
Hráli jsme v Liberci v baru Vokno, což byl náš vůbec první koncert v Česku. Tam jsme se seznámili s Radem Rabinou, který s Martinem založil label No Go. Při druhém koncertu nás Rado seznámil s Martinem.

Ono to ale vypadá, jako že jste si založili label a vydáváte si svoje věci sami. Jak to je?
Label vznikl počátkem tohoto roku, což vyšlo shodou okolností časově stejně jako oznámení naší kapely. Jedná se tedy o velice čerstvou věc. Momentálně Martin s Radem nabírají nebo plánují nabírat nová jména a postupně se rozrůstat. Takže ano, možná to vypadá, jak říkáš, ale to je dané časem oznámení.

Jak dlouho koncertujete?
Sice existujeme už dva roky, ale dříve jsme koncertovali pod starým názvem a spíš jen pro přátele. Od oficiálního oznámení kapely jsme měli sedm koncertů. Zatím se rozehráváme.

Jak se ti podařilo přesvědčit vašeho kytaristu, plnohodnotného Američana, jehož jediným kontaktem s Českem jsi byl ty, přestěhovat se?
Pro začínající kapely jsou podmínky v Americe velice těžké, určitě by se tam nepovedl takový hezký start jako tady. Lidi tu jsou otevřenější hudbě, panuje tu příjemná atmosféra vůči kapelám a zároveň existuje nějaké zázemí. S tím jsem za Elijahem přišel a ani jsem ho nemusel dlouho přemlouvat. Chtěl hrát, tak jsme si řekli: „Budeme hrát a je jedno kde.“

Odkud berete inspiraci k psaní textů? Jedná se o abstrakci a niterní pocity nebo máš ambici ovlivňovat posluchače prostřednictvím postojů a sdělení?
My do textů dáváme náladu a pocit, který chceme, aby skladba vyvolala. Takže píšeme nejdříve hudbu a následně text. Jen u několika málo skladeb byl opačný proces. Světonázor nikomu vnucovat nechceme...

Pokračování poslouchejte na vlnách rádia StreetCulture: