Anna Mašátová | Články / Reporty | 25.03.2013
Zatančit si na slušnou muziku, která svou stupiditou neurazí vaše mozkové buňky natolik, aby spáchaly čestné harakiri po prvních tónech. Dát si drink, možná pokouřit něco ze zakázaných látek. Plán na ideální víkendovou noc. A dá se tedy považovat za výhru, když se zadaří, a ačkoliv to nečekáte, dostanete všeho dvojitou porci. Asi tak se mohli cítit příchozí na koncert Skip & Die. Relativní novinka na hudební scéně, založená jihoafrickou umělkyní Catarinou Aimée Dahms aka Cata.Pirata a holandským producentem Jorim Collignonem, totiž dorazila v pátek do Prahy.
Dvojice se seznámila v holandském nahrávacím studiu, slovo dalo slovo a brzy se vydali do Afriky. Debutové album Riots in the Jungle tak vznikalo přímo na prašných cestách mezi Johannesburgem a Cape Townem. Zakladatelé využili příležitost přizvat k nahrávání i místní kapely a zúročit mix jazyků, v němž Catarina vyrůstala – angličtinu, afrikánštinu, xhosa, zulu, španělštinu či portugalštinu. Deska vyšla na podzim minulého roku, klipy na youtube s výraznou zpěvačkou vypadaly více než slibně, bylo se na co těšit.
Chvíli po půl deváté odstartovala show pecka Jungle Riot. Pódiu dominovaly dvě nemalé soustavy perkusí, za kterými se oháněli Gino Bombrini s Niquem Quentinem, záda jim kryl sitárista a kytarista Daniel Rose a klávesista René Kuhlmann. A samozřejmě nechyběla Catarina, neuvěřitelně útlé stvoření v oblečku, za který by se nemusel stydět žádný ze členů saturnské party Sun Ra Arkestra. Ve zlaté pláštěnce zářila jak živá prskavka. Kromě jekotu, chichotání, rapu a zpěvu naprosto fascinovaly její taneční výkony v botách na tlusté platformě snad těžší než ona sama. Energické beaty, opojný zvuk sitáru, hyperaktivní zpěvačka, se kterou šili všichni čerti a která v obřím obutí předváděla tanečky s baletní lehkostí. Styl Lady Gaga, jen se u toho netvářila tak kysele. Kromě značně psychedelické vizuální stránky hrají bezpochyby důležitou roli také texty, které stejně jako Catarininy filmy a performance reflektují hlavně osobní zážitky, fantazie, sociální a politickou situaci. Což napovídají i názvy písní – La Cumbia Dictadura, Killing Aid, Delhi Dungeon nebo Love Jihad. A pravděpodobně svou roli hraje i neskrývaně kladný přístup k psychotropním látkám.
Koncert sice krátký, nicméně úderný, živelný a zábavný. Až na zvuk. Několik prvních písní jako by diváky a kapelu oddělovalo sklo, vynahrazovala to jen verva, se kterou se do toho muzikanti opírali. Během hodinového zběsilého tranceového tripu neváhala Cata skočit mezi příchozí a protančit se po sále, rozjařené publikum se dočkalo i dvou přídavků Macacos Sujos a Senorita. Dokonalá ukázka rozšiřování fanouškovské základny.
Jak sama nomádka glosuje, jejich hudba je „O kráse i svinstvu. Kaleidoskopická party na tenké hranici mezi životem a smrtí. Skip and Die motherfuckers!“
P.S. Jedete v létě na Pohodu? Ano? Tak na ně zaskočte...
Skip & Die (jar/hol)
22. 3. 2013, Palác Akropolis, Praha
foto © Barka Fabiánová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.