Sklípkani a vopice (Full of Hell, The Body & Co.)

Někde na pomezí zaplivaných Vysočan a ne o moc lepšího Žižkova stojí klub Modrá Vopice. Skřípění z vlakového nádraží Libeň je tu rajskou hudbou a pivo ze zasviněných trubek slastí. Hezky schovaný punkový srub dokonale reprezentuje svět kolem, vybydlené staré předměstí se svéráznou atmosférou. Oáza pro thrashery a všechny bytosti připravené rozsekat se navzájem v kotli, jen tomu dát ten správný podkres. Temnota, brutalita a agrese byly tématy i katarzí pondělního soirée.

Trika Napalm Death a Primitive Man na plném parketu rozhýbala pražská kapela Insistent. Prasečina, jak se říká. Bubenické krupobití, roztříštěné kytarové tóny a umocněný basový randál. Deset nebo třicet písniček v půlhodinovém masakru posloužilo jako příjemný výplach a kalibrace těl na zbytek večera.

S Decultivate dostal hlukový moloch jasnější tvar a dynamiku. Rytmické intriky chaotického hardcoru, crustové spády a misantropií nasáklé texty se nenuceně zarývaly pod kůži. „Tahle nenávist mne pohlcuje, nesnažím se odmítnout. Znechucen existencí, daleko od lidskosti, nenáviděn všemi, lásku neopětuji nikomu,“ řval zpěvák Zdeněk Frýba se smutnýma očima plnýma vzteku a beznaděje, zatím co máchal stojanem od mikrofonu kolem sebe. Plné odevzdání, hardcore/punk v nejsyrovější podobě.

Americké duo The Body z Rhode Islandu, jež tvoří kytarista a zpěvák Chip King s bubeníkem Leem Bufordem (který zůstal doma, ale poslal za sebe adekvátního náhradníka), doplnil Jan Tomáš (Tomáš Palucha, Lvmen), který sekundoval i šumy a skřípoty na krabičkové efekty. Plíživé kytarové tóny rozbíjela burácivá bicí, do nichž vstupoval Kingův nezapomenutelný ječák. Sludgemetalové riffy se propadaly do doommetalových poloh, které pohlcovaly sál v temné hypnotické repetici. Nic pro netrpělivé. Poslechový set, který si hrál s gradací a hranicemi odporně špinavého ladění.

fotogalerii z koncertu omrkněte tady

Na Full of Hell se stálo i na stolech u merche. Headliner kombinoval vše, co hráli jeho předchůdci, od grindcorové mánie přes do krve zažranou nasranost až po noisové útoky. Bubeník vypadal jako Tommy Wiseau na amfetaminu, zbytek kapely produkoval nesmyslně hlasitý bordel, jehož středobodem byl zpěvák Dylan Walker. Sklípkan, kterého má vytetovaného na hlavě, se chtěl očividně dostat ven. Walker se zmítal v křečích, zatímco se jeho vřískavý falzet měnil v démonický growl a nelidské sípání. Zběsilý crowdkill v kotli završil nečekaný skok prodavače merchandise s rozběhem do lidí. Koncert šel na dřeň ve všech možných ohledech, napadal fyzické i zvukové hranice, ovšem s vytouženou katarzí nakonec. Marast a vykoupení.