Martin Řezníček | Články / Reporty | 27.08.2016
Poslední tuzemské vystoupení dubstepového krále Skrillexe se odehrálo za dost složitých okolností na Rock for People před čtyřmi lety. Po větrné smršti se koncert vůbec neměl konat a nakonec se přesunul na jedno z menších stanových pódií, kde si ho užil jen zlomek návštěvníků festivalu, kteří neopustili areál a o přesunu se dozvěděli.
„Co se podělá jednou, podělá se podruhé“ platí naštěstí jen někdy. Srpnový koncert Skrillexe proběhl hladce a tam, kde měl. Sonny John Moore s pořadatelem vybrali nově vypucovanou halu Pragovka a každému z návštěvníků bylo hned jasné proč. Bývalá výrobní hala, ze které zmizely pouze stroje a zařízení, posloužila jako skvělá kulisa pro dubstepovou párty. V kombinaci se světly, lasery, stroboskopy a kouřem bylo o vizuální porno postaráno. Jenomže krása tady zvítězila nad účelností. Projektanti nepočítali s tím, že by hala místo desítkám dělníků sloužila tisícům pařících lidí, takže v ní bylo dusno a horko. Kvůli podlouhlému půdorysu pak měl šanci vidět na pódium jen omezený počet fanoušků, zbytek se musel spokojit s pohledem z velké dálky. V předních řadách proto byla bezohledná tlačenice a rave, tancovat se dalo spíš vzadu.
O support se postaral Nizozemec Wiwek a necelá desítka dalších DJs. Na všechny se pařilo, beaty se lámaly a přeboostěné basy přitloukaly podrážky k polité podlaze. Skrillexova dominance ale byla evidentní a mnozí přišli pouze na jeho set. Ten trval hodinu a půl a Moore ho pojal průřezově. Tracky přehrával v modifikovaných remixech, takže publikum bylo stále trochu překvapené, což setu prospělo. Zaznělo i Take Ü There z projektu Jack Ü a samozřejmě došlo na hity z EP Scary Monsters and Nice Sprites. Hlavně na stejnojmenný track, jehož hlavní téma se několikrát vynořilo a zase zaplulo – stejně jako slavný výkřik „Yes, oh my God!“. Do zblbnutí se jelo „Everybody now, let me see your hands up!“ a hned dvakrát zazněl mix Killa (jednou v podání Skrillexe, podruhé od Wiweka). Opakování ale nepůsobilo nepříjemně, naopak bylo dramaturgicky přínosné. Přece jenom člověku se líbí to, co je mu povědomé. V setlistu příjemně překvapil mix Chop Suey! od System of a Down, po němž následovala Bohemian Rhapsody, z níž už Skrillex plynule přešel do závěrečné Bangarang. A jako outro ještě naposledy zaznělo téma ze Scary Monsters and Nice Sprites v klavírní verzi.
Rande se Skrillexem nedoprovázelo žádné dlouhé oťukávání a řeči, šlo se rovnou na věc. Přímočarý útok a všechny obranné linie padly k zemi. Sonny John Moore skóroval.
Skrillex (us), Wiwek (ne) a další
25. 8. 2016, Pragovka, Praha
foto © Romana Kovácsová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.