Anna Mašátová | Články / Reporty | 16.04.2015
Balkánská dechovka je spolehlivým tahákem, jsou-li to navíc Fanfare Ciocărlia, je jisté, že rozhodně nepůjde o poklidnou akci, na které se budete rozvalovat v židlích.
Když se do toho opře tucet rumunských pupkatých dechařů, brzy se opotí i zdi a Fanfare Ciocărlia pořádají své divoké veselice napříč světem už dvacet let, aniž by svou pekelnou jízdu zpomalili. Ač se mohou pyšnit spolupracemi s nejrůznějšími hudebníky a příspěvky na filmových soundtracích jako Borat nebo Proti zdi, uchovává si kapela autentičnost a syrovost – kterou zhusta jiné balkánské ansámbly, opojené elektronikou, ztrácejí. Skřivánčí štěbetání, jak se dá přeložit spojení fanfare ciocărlia, se čekat příliš nedá, kdo stál příliš blízko pódia, tomu dují trubky v uších asi ještě dnes.
Vloni vydali Fanfare Ciocărlia novou desku Devil's Tale, na setlist však novinky příliš často nezařazují. Dávají publiku, co si žádá, léty prověřená jistota nikomu nevadí. Vždyť právě na kusy jako Ya Rayah, Bubamara, Iag Bari, Lume Lume a další se chodí. Přihoďte do toho Born To Be Wild, znělku z Jamese Bonda či Gershwinovo Summertime a rozdováděná děvčata v různých stupních odhalení šplhající na pódium a o zábavu na dlouhé hodiny je postaráno. Smůlu měla mužská část publika, která byla ze scény vykazována. Holt nejsou vrtící se boky jako boky. Přídavek byl předlouhý a navíc přímo na place pod scénou, na čela hudebníků přistávaly štědré příspěvky, zdálo se, že se bude končit za kuropění. Jenže zmožené diváctvo se začalo zvolna vytrácet nebo zmoženě opírat o bar, byl čas je nechat zase trochu vydechnout. Alespoň rok, než se Fanfare Ciocărlia, doufejme, zase vrátí.
Fanfare Ciocărlia (rum)
13. 4. 2015, Lucerna Music Bar, Praha
Foto (c) Tomáš Moudrý
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
