Anna Mašátová | Články / Reporty | 16.04.2015
Balkánská dechovka je spolehlivým tahákem, jsou-li to navíc Fanfare Ciocărlia, je jisté, že rozhodně nepůjde o poklidnou akci, na které se budete rozvalovat v židlích.
Když se do toho opře tucet rumunských pupkatých dechařů, brzy se opotí i zdi a Fanfare Ciocărlia pořádají své divoké veselice napříč světem už dvacet let, aniž by svou pekelnou jízdu zpomalili. Ač se mohou pyšnit spolupracemi s nejrůznějšími hudebníky a příspěvky na filmových soundtracích jako Borat nebo Proti zdi, uchovává si kapela autentičnost a syrovost – kterou zhusta jiné balkánské ansámbly, opojené elektronikou, ztrácejí. Skřivánčí štěbetání, jak se dá přeložit spojení fanfare ciocărlia, se čekat příliš nedá, kdo stál příliš blízko pódia, tomu dují trubky v uších asi ještě dnes.
Vloni vydali Fanfare Ciocărlia novou desku Devil's Tale, na setlist však novinky příliš často nezařazují. Dávají publiku, co si žádá, léty prověřená jistota nikomu nevadí. Vždyť právě na kusy jako Ya Rayah, Bubamara, Iag Bari, Lume Lume a další se chodí. Přihoďte do toho Born To Be Wild, znělku z Jamese Bonda či Gershwinovo Summertime a rozdováděná děvčata v různých stupních odhalení šplhající na pódium a o zábavu na dlouhé hodiny je postaráno. Smůlu měla mužská část publika, která byla ze scény vykazována. Holt nejsou vrtící se boky jako boky. Přídavek byl předlouhý a navíc přímo na place pod scénou, na čela hudebníků přistávaly štědré příspěvky, zdálo se, že se bude končit za kuropění. Jenže zmožené diváctvo se začalo zvolna vytrácet nebo zmoženě opírat o bar, byl čas je nechat zase trochu vydechnout. Alespoň rok, než se Fanfare Ciocărlia, doufejme, zase vrátí.
Fanfare Ciocărlia (rum)
13. 4. 2015, Lucerna Music Bar, Praha
Foto (c) Tomáš Moudrý
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
