Články / Reporty

Smutně veselé loučení Trevora Powerse

Smutně veselé loučení Trevora Powerse

blueskin | Články / Reporty | 26.02.2016

Ne webu The Guardianu vyšel nedávno článek, v němž se Fink vyznává z lásky k Praze. Mezi kluby, které ho zaujaly, jmenuje i MeetFactory, kde měl loni svůj poslední pražský koncert. Idealističtěji založení lidé z hudební scény na smíchovské kulturní centrum hledí trochu skrz prsty. Vadí jim zejména fakt, že MeetFactory je pravidelným příjemcem štědrých grantů hlavního města. Hudba sice není jedinou náplní programu klubu, není ale pochyb, že bez grantové podpory by hudební dramaturgie MeetFactory vypadala úplně jinak. Určitě by v ní nebylo tolik místa pro středně velké koncerty umělců, kteří tvoří jakýsi mainstream uvnitř alternativy.

Takovým umělcem je i Trevor Powers, který tvoří hudbu pod jménem Youth Lagoon. Teda tvořil - krátce před pražským koncertem oznámil Powers konec téhle kapitoly svého života, takže se jeho tuzemská premiéra stala zároveň i derniérou. Nezasvěcený návštěvník MeetFactory ale neměl nejmenší důvod považovat koncert za nějakou smuteční slavnost. Vážné momenty se střídaly s výbuchy energie, na které Powers reagoval frenetickým přecházením po pódiu a rozhazováním rukama. Když zrovna nepředváděl tuhle autistickou variantu tance, trávil čas za klávesami, odkud dirigoval své spoluhráče.

Přes perfektní sladění celé kapely bylo jasné, že je to právě Powers, kterého tu všichni poslouchají na slovo. Sem také směřuje jediná drobná výtka ke koncertu - skladby Youth Lagoon mají daleko k přímočarým popovým songům, což lze při živém provedení řešit buďto věrnou interpretací jejich albové podoby, nebo naopak ponechaním prostoru improvizaci. Powers a spol. zvolili první přístup, takže jste se zavřenýma očima mohli mít občas pocit, že nejste na koncertě a že jen někdo pustil hodně nahlas desku Youth Lagoon. Asi nejbizarněji zněla tato doslovnost ve skladbě The Knower, která stojí na motivu trubky. V MeetFctory však zněla ke škodě věci trubka pouze nasamplovaná.

Jinak se ale večírek povedl. Milé bylo už úvodní vystoupení čtyřčlenné kapely The Mild High Club, která retro náladu lehce psychedelického indie rocku podtrhla i přiléhavými pódiovými kostýmy. Sama kapela je z rodu těch, které asi nikdy nebudou plnit velké kluby a spíš zůstanou záležitostí pro fajnšmekry. Jejich hudba má ale vzácnou schopnost přenést posluchače do jiné časoprostorové dimenze. Kdosi o ní napsal, že se jedná o perfektní soundtrack k povídání na baru – zapomněl ale zmínit, že ten bar se nachází v noře králíka z Alenky v říši divů a že k jeho štamgastům patří roztodivná společnost Stevem Zissouem počínaje a Admirálem Ackbarem konče.

Info

Youth Lagoon + The Mild High Club
22. 2. 2016 MeetFactory, Praha

foto © Kateřina Motýlová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace