Claire Adele | Články / Reporty | 29.07.2013
„Huh? On umí španělsky?!“ divila jsem se na začátku koncertu britského singer-songwritera s pseudonymem Alex Clare. Po chvíli mi došlo, že je to místní předkapela. Organizátorům z Teatro Circo Price asi přišlo zábavné pozvat si anglicky zpívajícího Španěla podobného žánru, který měl stejně jako Clare blonďatý plnovous a byl jeho důvěryhodnou kopií – až na Clareovo poznávací znamení, čepici s kšiltíkem, kterou ani tentokrát nenechal doma.
Clareův úplně první koncert ve Španělsku padl na den výročí úmrtí jedné jeho ex přítelkyně – Amy Winehouse, což říkám jen tak mimochodem, tvorba obou autorů se značně liší. Drtivou většinu playlistu tvořily skladby z Clareovy první a zároveň jediné desky Lateness of the Hour. Je to hudba většinou energická, vysoundovaná a masivně vybeatovaná. Po pár peckách, které publikum rozjely, zahrála nejklidnější písnička z alba, pomalá a romantická I Love You. Abych tohle slyšela naživo, šla bych znova a znova klidně každý den, i kdyby měl celý zbytek koncertu stát za nic. Romantický text, Alexův zvučný hlas v nízce položené sloce a jemném, vysokém refrénu a hlavně skvělý instrumentální doprovod – kouzelné.
Celá kapela byla naprosto nenahraditelná, protože bez zvučného doprovodu by jeho hudba ztratila svou jedinečnou kvalitu. Vpravo se nemotorně kolébal baculatý basák v maskáčích s homeless-lookem, uprostřed soustředěně rytmizoval stylový blonďatý bubeník a nalevo u kláves tancoval vysmátý černoch v bílém tričku, který vypadal jako svalovec ze spotu od Abercrombie & Fitch. Nejenom že nám zprostředkovali unikátní hudební zážitek, na stagi byla i dobrá show.
Po vděčné I Love You Clare opět nahodil svižnější tempo, ale po dvou písničkách se ujal akustické kytary, aby zahrál něco nového a hned zase nahodil něco starého – kapela stála a koukala, zatímco Alex brnkal písničku, kterou uměl zahrát jenom on sám. Bylo vidět, že za uplynulých 11 let se jeho styl podstatně změnil – zatímco jeho současná hudba je velmi elektronická, tenhle akustický kousek byl velmi a folkově laděný.
Do třetice akusticky a pak to pořádně rozjel při Hands Are Clever. Následovala funky novota se zřetelným britským nádechem a když po chvíli přišla řada na Treading Water, Abercrombie černoch vylezl dopředu, poskakoval po celém podiu a tančil okolo svého příručního keyboardu. Tou dobou už byl dav roztančený. Sál sice nebyl ani zdaleka vyprodaný, ale ti, co přišli, ho svým nadšením dokázali vyplnit. Nejednou jsem z davu slyšela křičet „Olé!“ – typické vyjádření přemíry emocí, které uslyšíte z publika při koncertu andaluského flamenca, což je vždycky velmi emotivní záležitost.
Následně přišla nadupaná Up All Night, která mimochodem velmi dobře vystihuje život v Madridu. Nevím, jak na tom bylo obecenstvo s angličtinou, ale asi sílu textu vycítilo, protože při téhle skladbě už tančil úplně každý. K závěru se Alex sebral a odešel a v sále se rozpoutala instrumentální disko párty. Černoch vyměnil klávesy za bicí a čelem k bubeníkovi do nich rytmicky třískal a tančil. Zatímco bubeníci působili dost sexy, basák v maskáčích vypadal jako vytržený z kontextu. A Clare nikde.
Dal si načas, zato přišel s dobře naladěnou kytarou. Což bylo třeba, protože se nás chystal naučit písničku. „Jak jste na tom se zpíváním v angličtině?“ „Spanish!“ burácelo publikum, ale zvládlo to na jedničku. Zpívalo se Where Is the Heart. Už ani nevím, jestli větší část odzpíval Alex a nebo sbor pod podiem. Nicméně vím, že srdce jsme našli. Olé!
Alex Clare (uk)
23. 7. 2013, Teatro Circo Price, Madrid
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.