Spisovatelská krize (Liga spravedlnosti 2: Zrození zla)

Druhá kniha restartované Ligy spravedlnosti nabízí zajímavější příběh než prvních šest sebraných sešitů. Hodinová ručička poskočila pět let dopředu a dostáváme se tak konečně do současnosti, kde naši hrdinové mydlí škodnou sice na částečný úvazek, ale s o to větší chutí. Týmová práce s Batmanem v ředitelském křesle už nepůsobí tak amatérsky a dočkáme se i drobných a tolik potřebných flashbacků do minulosti. Několik panelů připomene, jaké události se v okolních sériích (bohužel ne všechny u nás vyšly) udály, a celkově už akce není podávána na úkor příběhu. Tím jen potvrzuje úmyslnou, moderní (proklínanou) seriálovou strukturovanost, která pilotní díl obvykle přehltí bitvami tak, že zapomene budovat charakterové podloží. Na Počátek Johns navazuje v tom smyslu, že hlavní padouch je přímou obětí zásahu Ligy spravedlnosti proti Darkseidovi. Nemoc z ozáření mu sebrala jeho nejbližší a platit za to mají ti, kteří tomu nezabránili.

Liga spravedlnosti zabila mou rodinu. A svět se to dozví.

Spisovatel jako metla hrdinů je zajímavou metaforou, protože jsou to právě scenáristé, kteří mají v rukou moc nad hrdiny. Ti špatní je mohou snadno pohřbít, dobří z nich udělají bohy. David Graves udělal to druhé díky první knize o superhrdinech. Teď by rád vyrovnal jazýček vah a nacpal je do rakví. Hrdina je z části vykován ztrátou bližního, mrtví rodiče, bratr a tak dále. Něco co jej odvrhlo od vlastního sobectví natolik, že začal pomáhat ostatním lidem v extrémním měřítku. Obdařen mocí bohů, chce Graves vystavit Ligu spravedlnosti jejich selhání. Dočkáváme se tak scén, které jako by vypadly z čtvrtého Harryho Pottera, kdy se vyděšené tváře hrdinů omlouvají svým zesnulým známým. Klišé.

Jestli budeš čekat na Supermana, zůstaneš na ocet.

Spisovatel jako metla hrdinů je zajímavou metaforou, protože je to právě Geoff Johns, kdo je pohřbívá prachobyčejnými báchorkami, které nejsou Ligy spravedlnosti hodny. Vzpomene-li fanoušek na Granta Morrisona a jeho mnohovrstevnaté psychedelické hříčky, musí zaplakat. Restart měl znamenat svěží přístup a nápady, ne nulové zvraty a vyvrcholení jak z Velmi křehkých vztahů. Steve Trevor (ve filmech mu propůjčí tvář Eastwoodův synátor Scott) měl větší potenciál. Johns tápe v gradaci a jako by jen spojoval samostatné série. Sice jde na ruku kreslířům a nabízí jim prostor pro nádherné výjevy, ale všem sesbíraným příběhům chybí úderná pointa. Navíc tu dostáváme potrhanou mytologii, kterou vydavatelství nestíhá slepit. Pěkné jsou odkazy na Suicide Squad (padoušská zrcadlová strana ligy) nebo slibování vzniku Shazama, ale když příběh neobstojí sám o sobě… má to cenu? Liga spravedlnosti potřebuje nového pisálka jako sůl.

Nejsou připraveni.

Po výtvarné stránce došlo k potěšujícímu vývoji, kdy se k Jimu Leeovi připojují Gene Ha a Carlos D'Anda a právě Ha (ha ha) přináší čerstvý vítr do jinak mainstreamového komiksu. Z úvodních příšer čiší příjemná slizkost a neupravenost, pastvou pro oči je D'Andův Martian Manhunter. Z celého komiksu vypadá nejzajímavěji (téměř) závěrečná dvojstrana s Justice League of America, která by mohla do repetitivního zachraňování světa přinést potřebnou mimo týmovou rivalitu. V roce 2014 vydal BB/Art v pevné i brožované vazbě. Překlad Ľudovít Plata.