Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 17.10.2018
Angličané Reef byli sice „kapelou jednoho hitu“, ale přece jenom je něco odlišovalo od masy britpopových kapel konce minulého století. Jejich přístup byl tak nějak víc americký, zemitější, spíše vesnický než městský. A hodně patrné je to na aktuálním albu Revelation, které je přivedlo i do pražského Lucerna Music Baru.
Poslední studiovka byla přijata vesměs vřele a představovala povedený návrat po mnoha letech. Osobně mi trochu vadily aranže s gospelovými sbory i celkový výraz, který otupil rockové jádro materiálu, což bylo přesně to, co se mohlo v živém provedení prodrat na povrch. A taky že jo. Jen kytara, bicí, basa a zpěv, nic víc nebylo potřeba. Nové skladby rozkvetly, ty starší prokázaly svoji nadčasovost. I notorický hit Place Your Hands, na který dvě třetiny klubu čekaly a který kapela usadila do půlky setu, bez zbytečných řečí kolem. Těmi ostatně frontman Gary Stringer šetřil obecně. Působil svým charismatem a image chlapa, který něco zažil a něco ví. Jeho projev byl skvělým příkladem toho, jak by měla vypadat komunikace s publikem – nenucená gesta, přímá konfrontace s prvními řadami i sestup do davu, Reef se to do posledního momentu, do posledního dechu dalo věřit.
fotogalerie z koncertu zde
On to byl vlastně takový malý, nenápadný koncert – a přesto působil dojmem jedinečnosti. Snad to bylo dáno neskrývaným nadšením pod pódiem i na něm, snad účastí Anny K, která si s kapelou střihla dvojici skladeb a dokázala zastoupit Sheryl Crow v singlu My Sweet Love z poslední desky. Z ní se hrálo dost, zdaleka to nebyl večírek pro nostalgiky. Temné bluesové songy jako Just Feel Love či Lone Rider, hardrockové vypalovačky typu Revelation nebo zmíněný country duet – všechny nové skladby obhájily své místo v setlistu. A jak jim svědčily tvrdší aranže!
Reef návrat na pódia, s novým albem v zádech, očividně svědčí. Tolik energie a přirozeného muzikanství bez zbytečných póz aby jeden pohledal i u o generaci mladších kapel, support Broken Witt Rebels budiž toho důkazem. Hráli dobře, přijetí nebylo špatné, ale stačil jeden song Reef a už si nejsem schopný vybavit, co se během jejich setu vlastně dělo.
Reef (uk) + Broken Witt Rebels (uk)
15. 10. 2018 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Honza Nedoma
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.