Ema Klubisová | Články / Reporty | 03.12.2022
Ak je nejaké slovo, ktorým by sa dalo ukrajinské experimentálno-folkové kvarteto popísať, bola by to sila. Sila ich muzikantskej zdatnosti, ako inštrumentálnej tak aj vokálnej. Sila emócií, ktoré pulzovali telom, spevom, ale aj vizuálnym sprievodom. Sila vystúpenia, prežitku a protivojnového posolstva.
DakhaBrakha v staro ukrajinčine znamená „dať/zobrať“. Toto symbolicky nevyhnutné nastolenie rovnováhy je počuť aj v ich hudbe. Sami ju popisujú ako etnický chaos vytvárajúci svet nečakaného, ktorý reflektuje základné elementy zvuku a duše. Držia sa autentických aranžmánov ukrajinských ľudových piesní, ktoré obohacujú o zvuky prírody, vlastné inštrumentálno-vokálne improvizácie a bezchybné harmónie. Sú svieži, vizionárski a hraví. Každá ich skladba sa vyznačuje precíznou prácou s dynamikou a aj napriek bohatým kompozičným rovinám znie veľmi intuitívne. Špecializujú sa na spájanie tradičných nástrojov, hudobných postupov a zvukov najmä arabsko-ázijskej časti zemegule, možností ich skupinového hlasového rozsahu a citu pre predanie silnej emócie.
Kvôli aktuálnej situácii na Ukrajine bol tracklist ladený do temnejších sfér. Ich spomínaná sila sa postupne pretavovala do rozsiahlejších, zvukovo aj pocitovo ťažších skladieb. Prvá polka koncertu bola o čosi jemnejšia a aj vizualizácie na plátne za kapelou boli farebné, živé, v psychadelicko-prírodných animáciách. Postupne však pridávali na intenzite a druhá polka sa niesla v odkaze vojny a antiputinovských hesiel. Jedna pieseň bola venovaná všetkým, čo počas nej zomreli. Ďalšia tým, čo na Ukrajine bojujú alebo jej inak pomáhajú. Popri tom sa premietali fotky a videá zobrazujúce zbombardované mestá alebo vojakov a vojačky na fronte. V sále Flédy vládla emočne vypätá atmosféra, no súdržná, hlboko chápajúca a dojatá.
Ako názov kapely napovedá, to, čo nám po zvukovej, vizuálnej a obsahovej stránke dali, sme kolektívne zobrali a v podporujúcom, láskyplnom duchu im aj vrátili. DakhaBrakhu nerobí unikátnou len hudobná fúzia sympatickej štvorice, ale aj ich interakcia s divákmi a obojsmerný tok energie, ktorý bude rezonovať ešte dlhú dobu.
DakhaBrakha (ua) 1. 12. 2022 Fléda, Brno
foto: Su
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.