Články / Reporty

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář | Články / Reporty | 02.04.2024

Velký pátek, velké těšení! Bouřliváci Hentai Corporation po dvou letech v Brně. Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije. Putování flašek tvrdého z podia k lidem, bitky mezi členy kapely – dnes ne. Jediné zřetelné abstinenční příznaky se tak projevovaly na straně publika: v očekávání jejich (freak)show, místy agresivně ječivé, jindy romanticky zasněné, na každý pád vždy správně ujeté, se leckomu třepaly ruce a rosila čela.

Byl jsem na rozpacích, že Hentai Corporation hrají jako první, na zběsilý kotel pod podiem se totiž člověk musí trochu rozcvičit, ale sestřelení hned ze startu zběsilým thrash-rock‘n rollem bylo vlastně příjemné. Člověk si alespoň mohl ověřit, jak je na tom s vlastním strejcovstvím, kolik energie je při produkci, v níž je znát vliv Pražského výběru i Mr. Bungle, schopen vybít. Energie naštěstí proudí mezi podiem a publikem obousměrně, takže o co ze staminy jsem přišel, to mi bylo vráceno maniackými skladbami zpět. A i Hentai Corporation prokázali, že to s tím strejcovstvím není tak vážné, na divokou performanci a bizarní průpovídky stačí i tak.

Bylo to pak spíše otcovství, co se v závěru dralo ke slovu. Šlo totiž o jednu z posledních akcí, na které vystoupil kníratý basák Matouš Durex Duraj, pracující otec dvojčat. Rozloučení s ním nebylo pietní, nýbrž živelné a oslavné. Při kapelní hymně Equilibristic Brides (lidově „bobři“) se na podiu zjevil sympatický naháč s bobří maskou známou z klipu. Bezostyšně se tam producíroval, pak šel do kotle křepčit. Jako by představoval excentrického ducha Hentai Corporation, který zůstává i přes personální a další změny stejný.

Set The Truth Is Out There vábil opojným světlem. Zadní projekce s příjemně psychedelickým nádechem, extatická stroboskopie a dvojice podlouhlých zářících panelů blikajících do rytmu jednotlivých skladeb… V písních se pak snoubila emotivnost melodičtějších pasáží s úderností bezmála metalových breakdownů. Až přílišný defétismus zpěváka roztomile se omlouvajícího za chyby nebyl na místě, show to byla kvalitní. A její součástí se stal i křest nového alba, které z pozice kmotra rychlými špunty pokropil frontman Hentai Corporation Radek Škarohlíd. Láhev dětského šampusu si pak s sebou odnesl do backstage. První dva sety byly vydatné, což odnesli následující Shogun Tokugawa. Co však prostor pozbyl na lidech, to zaplnil působivě hlasitý a agresivní „kung-fu metal“.

Při cestě domů jsem ještě nikdy v pátek večer nezažil tak prázdný rozjezd, tím spíš potěší, kolik lidí do Prvního patra nehledě na velikonoční svátky Hentai Corporation přitáhli. Snad se do Brna brzy vrátí s novými eklektickými skladbami, jejichž vznikání Škarohlíd avizoval. I kdyby ale bez nich, účast mohou očekávat slušnou. Publikum sice méně slušné, o to více jejich obskurnostem oddané.

Info

Hentai Corporation + The Truth Is Out There + Shogun Tokugawa
29. 3. 2024 První patro, Brno

foto © se souhlasem Hentai Corporation

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace