Jakub Béreš | Články / Reporty | 14.05.2018
Vystoupení britského zpěváka a producenta Christophera Michaela Taylora aka Sohna mělo původně proběhnout už koncem minulého roku. Zklamání z půlročního odsunutí koncertu k jeho loňské desce Rennen rychle vystřídalo nadšení z pompézní i osobité show, během které došlo na taneční extázi i romantické dojímaní při nové, doposud nevydané bezejmenné baladě. Tu jako jedinou Sohn zahrál pouze na klavír. Akustickým nástrojům většinou nedává takový prostor, když za sebe nechává mluvit hlavně chytlavé melodie a podmanivě dunivé beaty.
Ten večer hrála velkou roli i světla a své o tom věděl i Dán Goss. Začínající umělec zahrál bez doprovodné kapely a společnost mu tak dělaly pouze světelné kužely tvořící pomyslné mříže, do kterých se nechal excentrický zpěvák dobrovolně zavřít, aby zpoza nich předvedl svou vizi aktuálního těkavého popu. Taneční i citlivé polohy se během jeho setu dokonale prolínaly, jen škoda, že jeho skladby působily poněkud chladně a monotónně. Jinak velmi přesvědčivý výkon.
fotogalerie z koncertu tady
Světla hrála velkou úlohu i později, když Sohnovi a jeho dvojčlenné kapele dělala majestátní doprovod pětice postupně se rozsvěcejících velkých reflektorů. Ty doplnily perfektně sehrané stroboskopy, odhalující vždy tu správnou část pódia – jednou ukázaly celou trojici muzikantů, jindy zase jenom černé obrysy. Sohn vykopl svůj set s novým singlem Hue, který zkreslenými sirénami lehce připomíná Jamese Blakea. U toho se nechal inspirovat i stage designem, když jako on zvolil variantu rozložení muzikantů na pódiu tak, aby hlavní článek nebyl uprostřed dění. Místo toho Sohn zabral postranní část stage a doprostřed před diváky přišel, pouze aby si střihl kytarové sólo ve skladbě Nil.
Když Sohn pozvolna přešel ke staršímu materiálu, šla všechna srovnání s jinými umělci stranou. Takřka vyprodaný Palác Akropolis zasáhla dojemná atmosféra melodických písní, a to i ty, kteří přišli zavzpomínat na hype kolem debutové nahrávky Tremors, jež se svezla na postdubstepové vlně spjaté s písničkáři. Ostatně právě písně z této desky fanoušky roztančily nejvíce. Přestože je Sohn na svých deskách usazený v jedné poloze, během koncertu dokázal, že naživo jeho hlas umí kouzlit s různými náladami a že umí vytvořit energičtější show než jeho kolegové z kategorie citlivých elektronických písničkářů.
Sohn (uk) + Goss (dk)
12. 5. 2018 Palác Akropolis, Praha
foto © Honza Petřík
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.