Stuchlý & Veselý: Painstream with(out) Suicide

Sledovat vaginální stopy teatrálně morbidního lesa Babe Rainbow. Ztratit se. Před sebevražednými sklony utéct do přijatelnějšího území vražd. Grunge, devadesátky, Pearl Jam. Navštívit finskou mytologii s japonsky zvrácenou sestřičkou Eleanoorou Rosenholm. Obléct si obnošenou vestu Suchého se Šlitrem. Napustit si horkou vanu a podřezat hudební žíly společně s bublinkovým Baths. Málem utonout s Thomem Yorkem. A pak se nahlas zasmát australské virální kampani nohama stírající smrt na kolejích (pusťte si Dumb Ways to Die, zpívejte a neumírejte). To všechno se vám podaří při přednáškové smršti dua Veselý/Stuchlý. Kluci se rozhodli vzdálit od prvoplánových potemnělých melodií a v prezentaci nazvané Suicide Is Painless během festivalu populárně-vědeckých filmů Academia film Olomouc představili morbidně nezasmušilou selekci suicidálních songů. Zatáhlo se až na samotném konci. Aleš Stuchlý (Radio Wave) odhalil temnočerné hiphopové zorničky Tylera, the Creatora (doporučujeme), Karel Veselý (Kmeny, Hudba ohně) zase přitvrdil s black metalem a creepy bezdomoveckými tendencemi projektu Xasthur. Že má duo problém s reálným deštěm, jsme se přesvědčili, když jsme se rozhodly je vytáhnout z Vlastivědného muzea do fatboyovského poklidu, a tak jsme v otázkách raději zůstaly u abstraktně sebevražedné hudební scény.

Jak moc souvisí sebevražda s hudbou?
Veselý: Je to jakési stvrzení autenticity, což je něco, co je vlastně nedostatkovým zbožím ve chvíli, kdy se všechno objevuje na internetu. Je skvělé, že někdo dokáže být opravdový, to samozřejmě pořád hraje určitou roli, lidi poznají na první pohled, že někdo není jen umělá hvězda, ale je přirozený a vše vychází z něho samotného. Dokazování autenticity i skrz ono prohlašování „chci se zabít“ je pro muzikanty jedna z možných cest. Znám například jednoho hudebníka, který tvrdil, že se chce zabít, a jednou dělal rozhovor, při kterém se ho novinář neustále vyptával, jestli to se sebevraždou myslí vážně. No a on vzal nůž do ruky a vyryl si do ní FOR REAL.

Není to póza?
Stuchlý: Je to demonstrativní, ale jako pózu bych to nehodnotil.

Veselý: Je to špatně definovatelná věc.

Stuchlý: Navíc autenticita se v hudbě pojí nejvíc se dvěma žánry, s rockem a hip hopem. Ale v obou pojem funguje velice pofidérně.

Vaše přednáška byla nazvaná Suicide Is Painless (hudba a sebevražda). Skladby, které jste vybrali, ale k sebevraždě přímo nevybízejí.
Stuchlý: To by pro nás nebyla žádná výzva. Většina explicitních nebo náladou sebevražedných kapel pro nás není zajímavých hudebně. Obvykle jsou předvídatelné a prvoplánové, což jsme do prezentace nechtěli. V našem výběru tak byli nejpředvídatelnější asi Radiohead nebo Pearl Jam, ale to jsou zase věci, bez kterých takové téma vymezit nejde, a zároveň jsou to kvalitní kapely. Chtěli jsme výběr složit z hudby, která se sice vztahuje k sebevraždě, ale zároveň nepostrádá přesah.

Jak jste vymýšleli a dohledávali jednotlivé písně a klipy?
Veselý: Přemýšlel jsem, co by mohlo do tématu spadat a napadl mě black metal. Pak se na sebe postupně nabalovaly další a další věci.

Stuchlý: Karel je ze Znojma a já z Prahy, takže komunikujeme většinou přes internet anebo se občas vidíme při společném brainstormingu, kdy dáváme dohromady věci, které nás zaujaly. Posledních sedm let ještě s kolegou Pavlem Klusákem vytváříme výběr, který se jmenuje Hudba 2007, 8, 9..., kde volíme to nejzajímavější z muziky posledních let. Hudební scénu sledujeme intenzivně, videoklipy nevyjímaje. Takže jsme teď provětrali archivy a každý z nás si vzal šest skladeb tak, aby výsledný celek obsahoval co nejširší spektrum režijních stylů, žánrů a zvuků.

Hudba pro vás tedy úzce souvisí i se sledováním videoklipů?
Veselý: Přiznám se, že jsem klipy dlouho vůbec nesledoval, protože jsem neměl kde, a začal jsem až se startem YouTube. Pro mě není populární hudba jen samotná skladba, ale celý balíček se vším všudy – s určitou image i s klipem. Spousta kapel se navíc proslavila jen díky videoklipu, takže mě to zajímá i z tohoto hlediska.

Stuchlý: Za posledních pět let můžeme mluvit o jakési renesanci videoklipů – dělá se jich obrovské množství a velké množství je vážně dobrých.

Veselý: Natočit videoklip je dnes hrozně snadné a právě YouTube dává lidem neomezené možnosti, od loňského roku začaly frčet věci, které startovaly právě tady. A byli to úplně neznámí interpreti nebo nováčci, kteří byli schopní porazit na lopatky i velké hvězdy.

Co říkáte na současnou severskou alternativní hudbu v tomto ohledu? Já tomu říkám painstream. Není to jen další dočasná módní vlna?
Stuchlý: Těch vln je svým způsobem nekonečné množství a žijeme v době, kdy vzniká jeden subžánr týdně, už na to pořádně ani nemáme slova. My sami pořád bojujeme s tím, jak ty věci vlastně nazývat a jak pak dané výrazy používat. Ale podle mě je sever obrovským epicentrem alternativní hudby, kterou lze považovat právě za autentickou. A taky je důležité, že severští interpreti si hudbu často sami píšou, kdežto v jiných zemích jsou tzv. továrny na hity. Je důležité nahlížet na to i takhle.